autor: Doris Lékárník zatím v klidu seděl u sebe v lékárně a ukládal si výrobky, které prodával. „Člověk se jen snaží vést svojí živnost…“ Brblal si pro sebe, když ho vyrušilo nebezpečné cvaknutí. Otočil hlavu a zadíval se na Toma, který na
autor: Doris Tom si přál zastavit čas a už do skonání světa vnímat jen Billovu přítomnost a jeho polibky. Jenže čas byl to, co právě neměli. Byl čas jít. Stříbro v Billově těle byla časovaná bomba a museli ho dostat pryč co
autor: Doris Tak jo… nebudu se tu nějak dlouhosáhle vymlouvat… nějak jsem na tuhle povídku pozapomněla. Až když mi ji Janule avizovala při úklidu, mi došlo, že bych ji vážně mohla dopsat. Kor když teď ty spoluautorské váznou, tak na tuhle mam
autor: Doris Tom seděl na lavičce na vlakovém nádraží. Seděl tu už několik hodin a čekal na svůj vlak. Pořád napnutý a nervózní. Čas se náhle tak moc vlekl. Přál si co nejrychleji opustit Rumunsko. Přesto, že tu zanechával jeho. Billa. Bylo tu
autor: Doris Po několika minutách Tom ztěžka otevřel oči. Ležel na podlaze. Ze spánku a rtu mu tekla krev. Bolela ho snad každá kost v těle a divil se, že je nemá zlomené. Kus od něj se ozývalo sípání a lapání po dechu. Georg
autor: Doris Tak miláčkové. To koukáte, co? 😀 Po takové době jsem se dokopala k tomu, abych tuhle povídku dopsala. Omlouvám se všem, co jste museli čekat možná půl roku. Ne li víc. Ale už se to opravdu nestane. Tahle povídka se dotáhne
autor: Doris Ahoj lidi. Moc se omlouvám, že mi to tak trvá s dodáváním pokráček, ale měla jsem teď dost krizový období. Někteří vědí, ale už by to mělo být relativně v klidu. Jsem zpátky v Anglii, takže bych měla mít čas
autor: Doris Druhý den bylo obzvlášť krásné počasí. Všichni mohli být rádi, když se dostali na čerstvý vzduch. Jen Tom seděl ve svém bytě a dodělával další svou kresbu. Z papíru před ním na něj hleděly dvě vlčí oči. Tom se ale
autor: Doris Bill procházel ulicemi směrem k poslední adrese, kam měl doručit bonbony a občas se zadíval do nějaké výlohy. Po lidech se moc nedíval. Zato Tom se díval až moc pozorně. Seděl v jedné kavárně a s tužkou v ruce přemýšlel
autor: Doris O několik bloků dál v tu samou dobu, kdy Andreas vedl rozhovor s Billem, klidně odpočívala ona černovláska. Už dávno se uklidnila, když se za ní zavřely dveře od bytu. Teď spokojeně ležela v posteli a spala. Dokud ji neprobudilo
autor: Doris Jen o pár bloků dál, v jedné ze zapadlejších ulic, se právě vracela z párty ona černovláska v rudých šatech. Ta co tolik uchvátila Georga. „No tak, co se tu motáš. Tak jeď… jeď, čau!“ volala na kolem projíždějící taxi.
autor: Doris Bill v tichosti kráčel setmělými ulicemi až k místu, kam chodil téměř denně. Starý kostel byl však památkou a vstup do něj byl pouze s povolením. To Bill pochopitelně neměl. Zkusil otevřít bránu, ale stejně jako jindy, byla zamčená. Bill
autor: Doris Astrid se rukama zapřela o futra a přísně na Billa koukala.„Běháš, věčně jenom běháš,“ pokárala ho. Bill jí ale moc pozornosti nevěnoval. Už na tohle byl zvyklý. V poslední době mu Astrid pořád kázala. A on moc dobře věděl proč.
autor: Doris Ahojen twincesťáci. No vím, že tu nemám ještě dokončenou povídečku Bad boys, ale rozhodla jsem se začít psát další vícedílovku. Jmenuje se Krev jako čokoláda a je podle filmu, kterej mám fakt ráda. Možná ho někteří znáte. Přijde mi to
