autor: B-kay „Prosím, už neplakej. Najdeme tatínka, ano? Za chvilku budeme zase všichni spolu, Tomi,“ Bill tichým hlasem promlouval k nespokojenému miminku, které jako by cítilo, že něco není v pořádku. Soustavně plakalo, odmítalo nabízený dudlík a Bill jej snad poprvé nedokázal
autor: B-kay …Billův pohled se čím dál častěji stáčel k pomalounku vycházejícímu slunci. Tyhle momenty měl ze všech nejradši. Chvíle, kdy se obloha barvila do různých odstínů a za mraky se skrývaly paprsky třpytivého slunce, mu přišly kouzelné. Moc rád se díval
autor: B-kay „Prosím, neplakej. Nechtěl jsem tě rozplakat, chtěl jsem ti jenom říct, jak moc pro mě znamenáš,“ Bill proti Tomovu hrudníku neslyšně zavzlykal, a ještě pevněji se přitiskl na jeho tělo. Potřeboval jej cítit. Potřeboval slyšet jeho hlas, vnímat ty krásné
autor: B-kay Láska… Pouhých pět písmenek spojujících se do jednoho slova. Slova, které vás nutí zamyslet se nad podstatou, jež je v něm ukryta. Lásku nemůžete pochopit, protože něco tak nádherného se pochopit nedá. Na světě jsou miliony vzorců nebo různých pouček,
autor: B-kay Pár hnědých očí poletoval po rozlehlé místnosti. Jako by zmatené a nešťastné tápaly po místě, které mělo být jejich útěchou. Jenom ledové slzy. To jediné bylo výsledkem bolesti, kterou Simone nedokázala jinak projevit. Čím déle zůstávali na chalupě Tomova dědečka,
autor: B-kay „Tomi, té vody se bát nemusíš. Ona ti neublíží, když v ní budeš umět plavat,“ malý sedmiletý kluk se nejistě zadíval na průhlednou vodní hladinu, přesto svého dědečka odmítal poslouchat a rozhodně zavrtěl hlavou. Aby mu dokázal, že už je
autor: B-kay „Tome, jsi jediný, kdo to ví. Řekla jsem ti to, protože ti důvěřuju, a prosím tě jenom o jediné. Nech si to pro sebe. Mě samotnou hodně bolí vzpomínání na minulost a nechci, aby se Bill trápil. Kdyby to náhodou zjistila
autor: B-kay Chantelle se svádivě opírala o dveře kuchyně, jež po svém vstupu do místnosti nenápadně zavřela. Oblékla si na sebe to nejlepší oblečení, které ve svém šatníku našla, make up, který zdobil její tvář, byl přímo dokonalý, a přesto jí Tom nevěnoval
autor: B-kay Samyho krůčky potichounku směřovali k dětské postýlce. Snažil se být přímo jako myška a dělal přesně to, co mu ve školce poradila paní učitelka, když musel jít na záchod a nechtěl vzbudit ostatní děti. Kráčel přímo po špičkách, pusinku měl
autor: B-kay Člověk může prožít nekonečné množství ošklivých dnů, přesto stačí jeden jediný, abychom na všechny předešlé zapomněli. Člověk by totiž neměl žít jenom ve svých snech, a doufat, že se náhle něco změní. Měl by zkusit zabojovat o to, aby mohl
autor: B-kay „Děkuju,“ Bill se na Toma ještě jednou mile pousmál a tiskl k sobě pytlík gumových medvídků, jako by představoval nějakou velikou vzácnost. A možná také byl vzácností. Ty medvídky totiž vyhrál. Popravdě sice na sázku ohledně pohlaví jejich miminka dávno zapomněl,
autor: B-kay „Sami, ještě baťůžek,“ Tom se na posmutnělého chlapce pokusil usmát, Samyho očka však pořád zůstávala smutná a podivně prázdná. Vzal si od Toma nabízený batoh, do náruče si vzal svého velikého plyšáka a zamával na Billa, který stál opodál. „Měj
autor: B-kay Většina lidí, tráví hluboké noci spánkem, Tom však již delší dobu usnout nedokázal. Seděl na zemi vedle Tomovy postýlky, nesměle se díval na to malé miminko a dlaní se zlehka dotýkal jeho malých prstíků. Byl to pro něj nesmírně silný pocit, a
autor: B-kay „Billí,“ předsíní se náhle rozlehl nadšený hlásek pětiletého chlapce. Cestou z obýváku přímo běžel, aby se co nejrychleji dostal ke vchodovým dveřím, a ve chvíli, kdy spatřil svého strýčka, se k němu rozběhl přímo raketovou rychlostí. Bill se na něj
autor: B-kay Tomovi netrvala večerní hygiena ani pět minut. Rychle se vysprchoval, převlékl do pyžama a s neskutečným nadšením přemýšlel o tom, že zbývalo posledních několik hodin, aby mohl nasednout do auta a odjet do nemocnice za Billem a maličkým. Těšil se,
