autor: B-kay Tom smutně zvedl hlavu a rozhlédl se ztichlou kuchyní. Když se tak díval na všechen ten nábytek a všechny ty věci, přepadala jej melancholická nálada. Najednou jako by pochopil, co dělalo tenhle dům skutečným domovem. Jakmile se za Billem zavřely
autor: B-kay Kuchyní se neslo nádherné ticho a klid. I když Bill možná tohle ticho ještě před několika týdny nesnášel, teď si toho vysloveně užíval. Na tváři mu pohrával šťastný úsměv. Stál u kuchyňské linky a připravoval snídani, jak pro malého Sama, tak i pro
autor: B-kay Tom se dlouhou chvíli nehýbal. Neřekl jediné slovo, dokonce ani zhluboka nedýchal. Zůstal tiše jako myška, a jediné, co se kromě neskutečného ticha rozléhalo pokojem, byly Billovy roztřesené výdechy. Tom se se zavřenýma očima opíral o jeho rameno, pokorně vdechoval
autor: B-kay „Kdybys jen věděl, jak moc tě miluju, Bille“… Bill rychle otevřel ústa. Bylo toho tolik, co chtěl Tomovi říct. Když mu však došel význam jeho slov, zasekl se a šokovaně sledoval tu něhu v Tomovo očích. Na několik vteřin doopravdy
autor: B-kay „Ahoj mami,“ Bill potichu vešel do kuchyně, posadil se na nejbližší židli a s klidným výrazem ve tváři sledoval Simone, která pekla nějaký koláč. „Vypadáš unaveně,“ Simone jej prolétla ustaraným pohledem. Kruhy pod očima jejího syna byly více než patrné. Dokázala by
autor: B-kay Tom nedokázal usnout téměř celou noc. Kdo by také dokázal, kdyby držel své největší, a zároveň nejkřehčí štěstí ve svém náručí? Ten pocit v něm vyvolával neskutečnou potřebu chránit jej. Kdykoliv zavřel oči, viděl jeho tvář. Kdykoliv se letmo dotkl konečky prstů
autor: B-kay „Ale prosím, nesměj se,“ Bill si nejistě skousl rty a sklonil tvář. Prsty pomalu rozepínal zip svých džínů. Třásl se, jako ještě nikdy předtím. Tom byl úplně prvním člověkem, který ležel v jeho posteli. Úplně prvním člověkem, po kterém skutečně toužil a
autor: B-kay „Zlobíš se,“ Bill ležel s hlavou opřenou o Tomovo rameno. Jeho hlas byl klidný a tichý. Několik minut jenom tak leželi v objetí, beze slova, bez jediného pohybu. Bill už to nekonečné ticho nedokázal vydržet. Styděl se za své chování.
autor: B-kay „Tohle prosím neříkej,“ Bill smutně stiskl víčka a odvrátil tvář. Moc dobře si pamatoval den, kdy se mu Chantelle vysmívala, že jej nikdy nikdo milovat nebude. Že zůstane sám, a že jí bude potají závidět její štěstí. Život je tak zvláštní…
autor: B-kay Bill ležel s hlavou uvolněně opřenou o měkký polštář, na tváři mu pohrával lehký úsměv, jak sledoval snahu svého malého synovce. Sami několikrát soustředěně vyplázl špičku jazyka, jak se snažil pečlivě rozčesat Billovy vlasy. Netušil, proč chtěl jeho strýček vypadat
autor: B-kay „Co to má znamenat?!“ Chantelle stála najednou jenom kousek od nich, nevěřícně zírala na jejich mokré tváře a propletené prsty. Zatímco na Toma vrhala pohled plný výčitek a zklamání, Billa svým pohledem přímo probodávala. „Jenom jsme myli auto,“ odpověděl na její otázku, pustil Tomovu ruku
autor: B-kay „Popletl jsi to,“ na Billově tváři se pomalu usazoval něžný úsměv. Zhluboka dýchal ten klid, rozléhající se všude kolem nich. Nebyl tam nikdo, kdo by mohl zkazit jejich štěstí. Ležel v Tomově náručí, cítil jeho horkou dlaň na svých bocích,
autor: B-kay Co vlastně slovo láska znamená? Bill to slovo nikdy nepoznal. Nikdy nic takového jako pravá láska necítil. Vždycky byl sám, oddaný jenom svojí rodině a práci. A najednou poznal někoho, kdo v něm probudil pocity, o kterých se mu ani nesnilo. Celé
autor: B-kay „Tak Tome, jak se ti u nás líbí?“ Simone se na jejich nového spolubydlícího nesměle usmála a Tom v jejím úsměvu téměř okamžitě poznal ten Billův. Na malou chvíli odtrhl pohled od Billa a Sama, jehož zvonivý smích naplnil celou místnost a pohlédl
autor: B-kay „Prosím, pokud je tohle jenom sen, štípni mě. Chci se vzbudit dřív, než tomu všemu uvěřím,“ Billův hlas vyzněl jenom jako slabé sténání. Jenom na krátkou chvíli se oddálil z dosahu Tomových rtů, přesto mu to připadalo jako věčnost. Pouhých několik vteřin bez
