Láska 11.
autor: B-kay „Jsi šikulka Sami. Prosím, počkej na mě ve svém pokoji ano? Já tam za tebou hned přijdu a podíváme se společně na to tvé oblečení, ano?“ Bill se na něj něžně usmál, brnkl mu po nosíku a láskyplně jej políbil do
autor: B-kay „Jsi šikulka Sami. Prosím, počkej na mě ve svém pokoji ano? Já tam za tebou hned přijdu a podíváme se společně na to tvé oblečení, ano?“ Bill se na něj něžně usmál, brnkl mu po nosíku a láskyplně jej políbil do
autor: B-kay Malý Sam se v to ráno vzbudil první. Obvykle to byl sice Bill, kdo budil Samyho, zejména pokud se jednalo o vstávání do školky, dnes jej však chtěl překvapit. Poslušně rozlepil svoje ospalá kukadla, políbil oba plyšové medvídky tak, jak
autor: B-kay Odejít bylo tím posledním, co Toma v tu chvíli napadalo. Přímo omámeně hleděl do Billových rozespalých očí. Nemohl uvěřit, že je opět u něj. Opět mu byl tak blízko. Po dvou dnech, kdy se přímo ničil myšlenkou na to, že
autor: B-kay „Běž už,“ Bill se ještě naposled láskyplně vpil do Tomových rtů, než se od něj s tichým zasténáním oddálil. Konečky prstů proběhl naběhlou tkáň jeho úst, a kdyby jeho nitro nespalovala zvláštní úzkost, usmál by se. Nemohl tomu uvěřit. Líbali
autor: B-kay „Bille,“ Tom byl zoufalý. Nechtěl to udělat. Opravdu to nechtěl udělat, ale ta otázka jej natolik vyděsila, že se neovládl. A teď stál naproti němu, díval se na jeho brečící obličej a nedokázal mu nijak pomoct, jelikož jemu samotnému bylo
autor: B-kay Cítil se tak slabý. Tak prázdný a nejistý. Byl zoufalý z toho, jakým směrem se jeho život ubíral, a byl si jist, že to nedokáže změnit. Neměl v sobě tolik síly, aby se dokázal ze dne na den změnit, a
autor: B-kay Bill si tu chvíli prohrával v hlavě snad dvěstěkrát. Nedokázal uvěřit tomu, že jej Tom políbil. Byl to měkký, nesmělý polibek, na který však nedokázal přestat myslet. Kdykoliv zavřel oči, spatřil za přivřenými víčky Tomovu tvář. Uměl si bez sebemenšího
autor: B-kay „Ještě pořád jsi tady,“ z přemýšlení jej vytrhl kouzelně měkký hlas. Vůbec si neuvědomil, že už několik minut seděl na verandě před jejich domem, a zoufalou tvář ukrýval do dlaní. Nechtěl, aby jej Bill takhle viděl. Vlastně vůbec nedoufal, že
autor: B-kay Netušil jsem, co tím myslel, a vlastně jsem to raději ani vědět nechtěl. Už jenom to, že se mnou mluvil, a dokonce se mě zastal před Chantelle, mi způsobovalo zvláštní pocity. Opravdu zvláštní. Nikdy bych to do něj neřekl. Myslel
autor: B-kay Do rána jsem už nemohl usnout. Seděl jsem u okna a smutným pohledem jsem sjížděl příjezdovou cestu, na které ještě před několika minutami stálo Tomovo auto. Jak jsem se tak pořád upínal na ten jediný bod před sebou, začal jsem
autor: B-kay Billovo tělo dopadlo na měkkou postel, jako by byl pouhou loutkou. Cítil se příšerně. Bolel jej snad každý kousíček jeho extrémně hubeného těla. Zhluboka si povzdechl, unaveně si protřel dlaní ospalá víčka a po dlouhé době, která mu připomínala věčnost,