autor: Becs Takže, čas se nám nachýlil a máme tady poslední díl. Hrozně nerada se s touto povídkou loučím, protože mě neskutečně bavilo ji psát. Příběh dvojčat jsem si pořád nosila v hlavě, takže to bylo, jako by byli na každém kroku
autor: Becs Tom seděl na vysoké židličce a dlouhýma nohama houpal ve vzduchu. Co je to za hloupý nápad, dělat takhle vysoké židle? pomyslel si. Kdyby byl neopatrný, klidně by se mohl svalit na zem. Zakroutil hlavou a zvedl pohled od podlahy.
autor: Becs Tom jen velmi nerad ráno scházel do kuchyně. Nemohl se podívat do očí ani sám sobě, když si v koupelně před zrcadlem čistil zuby, natož aby se podíval na svého bratra. Jak mohl dopustit, aby se stalo něco takového? Jo
autor: Becs V těch prvních vteřinách po procitnutí si Bill nebyl jistý, co jej vlastně probudilo. Ležel na břiše, půlku tváře přitisknutou k měkkému polštáři. Za oknem se rozprostírala tma, takže byla očividně stále hluboká noc. Pokusil se otočit, když si uvědomil,
autor: Becs Bill stál ve dveřích studia a nervózně se ošíval. Místnost už sice viděl, ale ještě nikdy nebyl vevnitř. Z nějakého důvodu mu to připadalo jako posvátné území a bál se vkročit. „Tome, já se na to necítím,“ zakňoural. „Na co
autor: Becs „Zabiju tě. Rozdrtím tvoje kosti na prach a pak si ten prach namažu na chleba,“ výskal radostně Bill, vrtěl se a poskakoval na černém gauči, oči upíraje na širokou obrazovku televize. V rukou držel ovladač od playstationu a momentálně Toma
autor: Becs Tom byl nervózní, a to tak, že hodně. Možná ani to nebylo dostatečné vyjádření toho, jak se teď cítil. Bylo mu na zvracení, ale jeho žaludek byl scvrklý jako rozinka, stažený totální a nekončící nervozitou. Psal se datum 15. 3.
autor: Becs No, tak. Zvedni to,“ mumlal si Bill pro sebe a s netrpělivým poťukáváním nohou čekal, až volaný vyslyší jeho úpěnlivé prosby. „Zvedni to, zvedni to, zvedni to,“ opakoval svou mantru pořád dokola. Zoufale si začal okusovat nehet na palci, vzápětí
autor: Becs Ahoj všichni,chtěla bych Vám všem moc poděkovat za krásné komentáře. Jsou pro mě pokaždé inspirací pro další vývoj příběhu. Miluju, že o povídce píšete, jako by to opravdu byla realita a hádáte, co bude dál. Původně měla mít jen pár
autor: Becs V klubu hlasitě duněla hudba, rezonovala v hrudnících zpocených těl, která se na sebe tiskla na tanečním parketu. Tom stál na balkónku v sekci VIP a s mírným pohupováním v bocích shlížel přes zábradlí na masu lidí pod sebou. Alkohol
autor: Becs „Tomi? Spíš?“ zašeptal Bill a zavrtal se trochu víc pod přikrývku. Šťouchl Toma dlouhým prstem do boku, aby u bratra vyvolal nějakou reakci. Ten však nehnul ani brvou. „Kocourku,“ zavrněl Bill těsně u jeho ucha a potměšile se zahihňal. „Ještě
autor: Becs Simone se naposledy nadechla, než zmáčkla kliku nemocničního pokoje. Na tvář pro jistotu nasadila hraný úsměv. Úsměv, který jako matka dovedla k naprosté dokonalosti. Trénovala ho za dlouhých nocí, když byli kluci nemocní a tiskli k sobě horečkou zpocená tělíčka.
autor: Becs Tom se hnal závratnou rychlostí skrz nemocniční chodbu. Snažil se držet pod hranicí běhu, aby ho někdo nezastavil a nedal mu co proto, že lítá po nemocnici jako smyslů zbavený. Hned jak se proudil, nemyslel na nic jiného než na
autor: Becs „Proč se neprobouzí?“ zaúpěl Tom šeptem a znovu nervózně přešel po pokoji sem a tam. Měl dojem, že už tady takto ušel nejmíň sto kilometrů. Byl jako lev v kleci. Cítil se stejně uvězněný, stejně v pasti. „Tome, prosím buďte
autor: Becs Ahoj všichni,jsem zpět s novou povídkou. Původně to měla být jen jednodílovka, ale nějak jsem se rozepsala, takže vás potěším více díly. Jen krátce na vysvětlenou. Odehrává se hlavní dějová linie, která je protkána flashbacky z minulosti. Flashbacky nesouvisí s
