autor: Rachel Is it tragedy or comedy…? Bill: Pomalu procitnu z posledního snu a lehce, ještě v polospánku natočím tvář k prvním ranním polibkům, jež mi slunce pokládá na mé spící tváře. Opustím říši spánku a snů, přesto nechávám svá víčka stále
autor: Rachel Bill: Tiše vydechnu a jen z posledních sil se unaveně sesunu na gauč v obýváku, již nevnímajíc Tomův hlas, neustále mluvící za mnou. Je to teprve chvíle, co jsme se vrátili domů, z návštěvy u lékaře. Ani nevím, co nám
autor: Rachel Bill: Tiše, mlčky sedím na posteli a pomalu se snažím uvědomit si význam Tomových slov. Nemám nejmenší tušení, co mi tímto chtěl říct nebo jen naznačit. „Jak to myslíš?“ tiše vyslovím svou otázku po chvilce ticha a vědomě tak Toma
autor: Rachel Bill: Pootevřu dveře pokoje a co nejtišeji, téměř po špičkách se jimi protáhnu na chodbu, zvědavě čichajíc vůni, která mi v několika posledních chvílích již poněkolikáté přilétla do nosu. Popojdu pár krůčků, popaměti dlaněmi vyhledám zábradlí a jen pomalu,
autor: Rachel All the pain that we´ve been through Tom: „Cože?“ překvapeně pootevřu své, až doteď pevně semknuté rty, a jen s údivem se zadívám na Billa, sedícího přede mnou. Sedí tiše, jen mlčky klopí tvář dolů a žádná z jeho reakcí ani v nejmenším
autor: Rachel Join me in… Bill: Unaveně přetočím hlavu na příjemně měkkém polštáři a ospale procitnu hned, jakmile na tváři ucítím teplé pohlazení, jež mi věnovaly první ranní paprsky vycházejícího slunce. Usměji se a prsty si protřu probouzející se víčka, na kterých
autor: Rachel Bill: Mé srdce se rozbuší o poznání rychleji, cítím jeho zběsilý tlukot až v krku, stejně jako cítím horkost, jež se někde uvnitř mého nitra rozběhla do každičké buňky mého těla, až ke konečkům mých prstů. Strnule zůstanu sedět a jen překvapeně zamihotám
autor: Rachel Tom: Pomalu vzhlédnu k bílému nebi, podobajícímu se huňaté roztržené peřině, a usměji se, když na moji nastavenou tvář dopadne několik prvních nadýchaných vloček. Sklopím svoji tvář dolů, promnu si zmrzlé, načervenalé konečky prstů, které za tu krátkou chvilku
autor: Rachel Tom: Zimomřivě se otřesu, když mi po dlouhé chvíli neustálého sezení přeběhne po zádech zima, a přitáhnu si teplou mikinu blíž k tělu, nevnímajíc hlasy, vycházející z televize. Promnu si teplé dlaně a odtrhnu svůj zamyšlený pohled od prázdného místa před sebou, když
autor: Rachel Tom: Podvědomě zbystřím… a pohledem se vrátím od psacích tužek zpět k malé černé knížce. Zastavím se v půli pohybu a jen zaostřím matný pohled svých rozespalých, klížících se očí na tu věc, která mi tak znenadání padla do oka. Bill četl vždycky
autor: Rachel Tom: Pousměji se nad obrázkem v mé ruce… a jakmile se ke mně dolinou tiché krůčky, jen nesměle, opatrně směřující do obýváku, odtrhnu svůj pohled, až doteď soustředěný na jednu z tisíce fotek, a vzhlédnu k Billovi, pomalu kráčejícímu ke mně na koberec. „Opatrně, bráško,“ můj úsměv
autor: Rachel Bill: Nepatrně se pod tenkou přikrývkou protáhnu přicházejícím spánkem a opět položím hlavu na malý polštářek, který jsem před chvilkou uloupil Tomovi z jeho křesla. Zachumlám se pod teplou deku, přitisknu si měkkou, hřejivou látku víc k tělu, ospale přivřu přicházejícím spánkem
autor: Rachel Bill: „Už jsi vymyslel, co budeme dnes dělat?“ nedokážu potlačit svoji už od rána skrývanou zvědavost, a se zvědavou otázkou se otočím na Toma, nejspíš stále mlčky sedícího v obýváku. Pomalu odložím špinavý talíř od snídaně na kuchyňskou linku a jen pomalu,
autor: Rachel Tom: Zhluboka se nadechnu chladného zimního vzduchu a přivřu víčka bolestí, když mě po chvíli neustálého běhu opětovně zabolí v krku. Běžel jsem domů bez ustání celou cestu z parku a výsledkem je jen to, že se cítím na
autor: Rachel Tom: V rychlosti popadnu jednu ze svých mikin, volně pohozenou na křesle, a jen spěšně vyběhnu ze svého pokoje na schody. Pohledem přelétnu svůj odraz v zrcadle na chodbě, trošku poupravím šátek, který jsem si před malou chvilkou omotal kolem krku,
