autor: Cera První sluneční paprsky tančily po klidné mořské hladině. Jako lesní nymfy bosými chodidly lehce našlapovaly na vlny, v zarudlém svitu pohazovaly svými slámovými vlasy a pozvolna mířily k útesům. Černovlasému chlapci stekla po tváři osamělá krůpěj rosy a nechala se
autor: Cera Toužíme…. Každou vteřinu každého dne. Všichni, bez výjimky… Někdy se nám naše sny podaří vyplnit jenom proto, že jsme za nimi dokázali jít přese všechny nástrahy života a nezalekli se první větší překážky. Někdy si plníme jen ty všední drobná
autor: Cera Tak tohle je takový flashback všech flashbacků… aneb co se tenkrát vlastně stalo… Cera Kráčel potemnělým městem. Jeho pomalé kroky zněly nocí a pozvolna se změnily v zoufalý běh. Stíny mě chtějí předejít… Pohlcuje mě temnota… Dusí mě! Utíkal. Před
autor: Cera Procházel zapadlými ulicemi ozářenými paprsky měsíce a proklínal se za to, co způsobil. Čím dál víc se vzdaloval od centra. Čerstvě omítnuté domy s upravenou předzahrádkou vystřídaly oprýskané šedé budovy, opuštěné, chátrající, nepulzující životem. Utíkal, a přesto ji stále nedoháněl.
autor: Cera Tak tady je další dílek téhle původně jednodílky ^_^ Jen tak pro upřesnění.. Prolog a Epilog jsou současnost a zbytek je založen na retrospektivní kompozici, jak by vám řekla naše profesorka… Mno… Hezký počtení ^_^ Cera Minuta po minutě, hodina
autor: Cera Psáno v říjnu 2007 Prolog Vlny narážely na strmý útes. Tříštily se na tisíce průzračných perel a nořily se do mořské pěny. Podvědomě mu to připomínalo upuštění číše plné otráveného vína. Její dopad na chladnou mramorovou podlahu a rozletění se
