autor: Becs Ahoj všichni, chci Vám všem moc poděkovat za komentáře. Jsem za ně neskonale vděčná. Přiznám se, že povídka měla mít trochu jiný konec, ale nakonec to dopadlo takhle. Snad s ním budete spokojení i tak. Chci poděkovat Bitter za brainstorming.
autor: Becs Dny ubíhaly jeden za druhým a než se Tom nadál, byl květen. Všichni šíleli kvůli maturitě, ale jemu to bylo úplně volné. Prvních pár dnů po Billově zmizení umíral strachy. Pokoušel se ho najít pomocí sociálních sítí, a dokonce zašel
autor: Becs Tom seděl na školním dvoře obklopen přáteli, ale nikdy se necítil víc vzdálený. Měl dojem, že sedí v bublině a nic z vnějšího světa k němu nedoléhá. Všechno ho míjelo a on nedokázal najít dost síly, aby s tím něco
autor: Becs Bill měl dojem, že má v hlavě tisíc malých kovářů, kteří buší do svých malých kovadlinek. V puse se mu mísilo smetiště a vyprahlá poušť a řezavý pocit v nose mu dával jasně najevo, jak moc to včera přehnal. Po
autor: Becs „Bille, pojď tancovat.“ „Dej mi pokoj, Natalie. Nechce se mi,“ odbyl kamarádku a podepřel si bradu druhou rukou. Otráveně sledoval svíjející se těla na parketu ani za mák neměl chuť se k nim přidat. „No tak dost. Řekni mi, co
autor: Becs Do Tomova pokoje pronikaly paprsky dopoledního slunce a odhalovaly tak pozůstatky po včerejším večírku. Dokonce i kolem jeho postele se povalovaly kelímky a obaly od brambůrků. Převalil se na záda, zvedl ruce nad hlavu a protáhl se jako kočka. V
autor: Becs Celým domem se rozléhalo dunění hudby a vřískání opilých lidí. Tom do sebe obracel už třetí pivo, ale pořád v sobě nějak nemohl probudit tu správnou party atmosféru. Jeho rodiče odjeli na pár dní z města, a tak se rozhodl
autor: Becs Bill pohupoval zadkem do melodie právě hrající sklady a vytahoval při tom skleničky z myčky. Zahleděl se na jednu proti zářivce a zkoumal její lesk. Když prošla testem, vyrovnal ji do řady k ostatním. Přidal jednu otočku a sáhl po
autor: Becs Tom si nikdy nevšiml, kolik společných hodin s Billem má. Dřív jeho přítomnost prostě nezaznamenával, jenže teď se zdálo, že černovlásek je všude. Jako by na sobě měl nějaký magnet, který ho neustále přitahoval. Bill dodržel svou část dohody a
autor: Becs „Tome, sakra, Tome!“ Oslovený se vytrhnul z přemýšlení a rozhlédl se kolem sebe, jako by si až teď uvědomil, kde je. V jídelně, obklopený přáteli. „Ty mě vůbec neposloucháš,“ rozčilovala se Olivie. „Ale poslouchám,“ odbyl ji, ale nijak zvlášť se
autor: Becs „Máš nějakou podezřele dobrou náladu.“ „Hmm,“ zahučel Bill, zatímco si na pusu natíral lesk. Několikrát přitiskl rty k sobě a okraje si setřel ukazováčkem. Poodstoupil od zrcadla, aby si mohl prohlédnout celý svůj look. Přivřel oči a naklonil hlavu na
autor: Becs Ahoj všichni, tak jsem tady s další povídkou. To odpočívání mi moc dlouho nevydrželo, co? Neočekávejte nějaké velké literární dílo, prostě jsem jen zabíjela čas. I tak budu ráda za každý komentář. Povídka je pojmenovaná podle písničky od Papa roach
