autor: LadyKay Tomova otázka, přestože s největší pravděpodobností nebyla myšlena tak dvojsmyslně, jak vyzněla, tedy alespoň pro jednoho z chlapců, byla příčinou něčeho, čeho si kytarista všimnul hned, když se podíval do Billových očí. Jindy čokoládové oči byly nyní takřka černé. Už
autor: LadyKay Toma probudila neuvěřitelná bolest hlavy. Dredatý chlapec měl pocit, že se mu musí každou chvílí rozskočit a nejraději by si ji useknul, urazil, strčil ji do svěráku. Prostě by udělal cokoli, jen aby se zbavil toho nepříjemného třeštění. Když ležel,
autor: Lady Kay Tom jako zkamenělý pozoroval Lauřina přibližující se ústa. Přestože toho během dnešního večera vypil vcelku dost, dokázal ještě rozpoznat, co chce a co ne. Nechtěl Lauru, netoužil po jejích polibcích, její blízkosti, vlastně nestál o nic ve spojitosti s
autor: Lady Kay Bill odvrátil zrak od dvojice před ním a stočil pohled k bubeníkovi. „Co to má znamenat???“ vyslovil svou otázku, upírajíc na svého kamaráda oči, v nichž se mísil vztek se zoufalstvím a zmatkem. Mladík nerozuměl ničemu, co se dělo,
autor: Lady Kay Zpěvák hleděl do zelených očí blonďatého chlapce, stojícího mezi dveřmi, jenž si jej se zájmem prohlížel. „To je v pohodě… Nic se přece nestalo,“ usmál se Bill a malinko si povytáhnul džíny, připoutané páskem na jeho štíhlých bocích. „Jo,
autor: Lady Kay „Běž, Tome…“ obsah Billových slov byl v rozporu s jeho city. Sám nedovedl vysvětlit, proč jej posílá pryč, když celé dny i noci netoužil po ničem tolik jako po Tomově blízkosti. Občas říkáme něco, přestože to cítíme jinak. Někdy
autor: Lady Kay Černovlasý chlapec, stočený do klubíčka na sedačce, dřímal a cestoval v říši snů, nemajíc tušení o tom, co se děje kolem něj. Na jeho rtech pohrával spokojený úsměv, ve spánku jej nic netrápilo, všechny problémy a starosti s příchodem
autor: Lady Kay Dredatý chlapec držel v dlani mobil a pomalu jej opouštěly poslední zbytky trpělivosti. Každý ví, že mu není moc do smíchu, přesto jej nenechají na pokoji a i uprostřed noci si z něj dělají srandu. „Hele, tohle jsou dost
autor: Lady Kay Mladík držel mobil v dlani a se sevřeným hrdlem stále dokola pročítal dvě věty na displeji. Byl bláhový, když na kratičký okamžik uvěřil, že by mu napsal. Co čekal? Že Tom během několika dní zapomene na všechno, co se
autor: Lady Kay Ve chvíli, kdy se rozezněl zvonek, hodil hoper všechno za hlavu a hnal se zběsile ke dveřím. Jediné, co jej zajímalo, bylo, kdo stojí za dveřmi. Když stisknul kliku, vystřídalo nadšení zklamání. „Ach, to jsi ty…“ pronesl a malinko
autor: Lady Kay „Tak co víš to?!“ vykřikl Tom, propalujíc Georga svým opileckým pohledem. „Počkej, Bill je přece Bill nebo…“ Basák se zájmem zahleděl na chlapce a loudavě přistoupil zpět k sedačce, na níž seděl. Nemohl popřít, že jej Tomova poznámka neponechala
autor: Lady Kay Ani slzy, prosíky či vyznání lásky neobměkčilo Tomovo srdce. Vyběhl z bytu jako raketa a hlasitě za sebou prásknul dveřmi. Bez cíle pádil ulicí, nevnímal udivené nechápavé pohledy lidí, kteří se za ním zvědavě otáčeli. Ne vždy máte to
autor: Lady Kay Sluneční paprsky pronikaly do pokoje a celý jej oblékaly do zlatavé záře. Dredatý chlapec se převalil na druhý bok, v duchu proklínajíc toho zlatavého neřáda, který jej nenechá v klidu spát. Jeho dlaň zamířila do míst, kde by měl
autor: Lady Kay „Tomeeeeeeeee!“ křikl chlapec a malinko poskočil na místě, jakmile kolem něj prosvištěla jedna z motokár, v níž seděl kytarista. Billovy palce byly skoro promodralé od toho, jak je křečovitě tisknul v pěst. Do konce zbývala ještě dvě kola a
autor: Lady Kay „Broučku, mohl bys mi vysvětlit, proč toho s sebou vláčíš tolik?“ Tom zoufale pohlédl na Billa a po čtyřech neúspěšných pokusech se snažil znovu zavřít jeho kufr. „Vždyť toho zase tolik nemám…“ zamrkal nevinně druhý z chlapců, usazený na
