Lykara II Stern 26
autor: Bitter Kdyby Tom mohl, snad by z něj vymlátil duši. Muselo mu stačit, že na něj teď dole vrčí neméně naštvaný Bill, u kterého se pro tentokrát ani nenamáhal se svazováním rukou. Sotva se probral ze šoku, už se do něj
autor: Bitter Kdyby Tom mohl, snad by z něj vymlátil duši. Muselo mu stačit, že na něj teď dole vrčí neméně naštvaný Bill, u kterého se pro tentokrát ani nenamáhal se svazováním rukou. Sotva se probral ze šoku, už se do něj
autor: Bitter Už na schodech slyšel jeho rozčílený hlas a klapot podpatků. Zněl stejně i jinak než včera a Trin mu odpovídal neméně rozčíleně. Když sešel až dolů, on se zarazil zády k němu a Tom hned pochopil, co bylo jinak.Delania… přesně
autor: Bitter Dobře, myslel si, že divné bude zvyknout si na fakt, že strejda Bill je vlastně taky táta. Byla část jeho, která to brala jako samozřejmost, ta, která se probudila po příchodu sem. Jenže ta část, která zapomněla, měla přece jen
autor: Bitter Tentokrát to byl Tobias, kdo se vzbudil první, a co nejpatrněji se vymanil jak z Trinova sevření, tak z přikrývek. Sebral ze země svoje věci a tiše se vykradl do koupelny. Nepřekvapilo ho, že nenašel téměř žádná další zelená místečka
autor: Bitter Poslední, na co si pamatoval, bylo, jak se rozběhl do kouře, ve kterém zmizel Bill, a slyšel, jak na něj táta s Trinem křičí. Pak zase ztratil vědomí, ale tentokrát to evidentně nebyla víleníkova zásluha. Na vině byl spíš šok
autor: Bitter „Tobiasi, prosím, otevři ty dveře… Musíme domů.“„S váma dvěma já nikam nejdu!“ Křikl směrem ke dveřím a ještě se rozhlédl po pokoji, jestli na něco nezapomněl. Ne, s nimi rozhodně nepůjde. S tím zeleným zmetkem ne a s tátou už
autor: Bitter „Snad ti udělá radost, že… Tobiasi!“ Čutoru s vodou Trin upustil na zem a hned padl na kolena vedle ležícího chlapce. Přetočil ho na záda a lehce popleskal po tvářích, zatímco kontroloval, jestli si nevšimne krve nebo nějakého zranění.„Tobiasi… Slyšíš
autor: Bitter Myslel si, že prostě jen mluví s tím stínovým drakem, ale toho už poslal včera pryč, a stejně mluvil, když seděl u ohně a nepřítomně do něj zíral. Mluvil a mluvil. Nerozuměl ani slovu, to by musel blíž, a na
autor: Bitter Po Trinově prohlášení se od něj Tobias zmateně odtáhl a otřel si oči hřbetem dlaně. S vděkem přijal od víleníka kapesník a všiml si, že Trin už teď vytáhl obočí nahoru, jako kdyby předem věděl, že jak se vysmrká, znovu
autor: Bitter „Billy, to jsem já…“ Tobias se pokusil čepel meče odsunout od svého krku, ale nehnula se ani o milimetr. Temný s Billovou tváří na něj beze slova hleděl, a když se Lalitin hlavní stín přesunul po jeho bok, viditelně sebou
autor: Bitter Obsidiánový palác krátce po té, co Valren odvedl Billa Vzbudilo ho tiché ťukání na dveře uprostřed noci. Na chvíli se vyděsil, když si uvědomil, že není ve svém pokoji, a vzpomněl si na to, že ráno dorazil po Valrenově boku
autor: Bitter Trin slétl do zahrad paláce a koutkem oka zkontroloval Dariinu dračici, jestli je od něj dost daleko. Lalitin stín se znovu zhmotnil po jeho pravici. „Tak kde jsou doopravdy?“ „Daleko ne, Daria má pravdu. Reyn ještě nemá tolik sil. Skrývají
autor: Bitter Lykara před třemi a půl lety Bill přešlapoval po pokoji jako tygr v kleci. Všechny knihy, které mu tady ten vílí král nechal, když vyrazil na pomoc k hraničním horám své sestře, už měl přečtené, a on pořád nikde. Kdyby
autor: Bitter Lykara „Sleduj a uč se.“ Nakázala Tobiasovi Zanthia a posypala zatavenou petlici jemným prachem. „Počkej, nechceš to přece nechat vyletět do luftu?“ „Přesně to chci, princi.“ „No, ale co ty stráže venku?“ „A máš snad lepší nápad? Venku už stejně
autor: Bitter Lykara před čtyřmi lety „Bille…“ Oslovil ho znova, ale když k němu vykročil, Lalita ho zadržela. „Můžeš se třeba ukřičet, neví, kdo je. To alespoň tvrdí. Neví, kde je, kdo je, ani jak se sem dostal.“ „Ale to přece…“ „Není