Tohle bych možná nazvala zázrakem xD Moje drahá Týnuška zvládla nadlidský úkol – dopsat poslední díl Malin. Takže jí za něj hrozně moc děkuju, protože já bych to nejspíš nedokázala a doufám, že spolu brzo začneme psát zase něco dalšího (uveřejňovat to
S Tomem se od sebe posledních pár dnů držíme dál a snažíme se Gordonovy pohledy nevnímat. Asi po třech dnech, když už je Tomův kotník celkem dobře zahojenej, jak usoudím podle jeho věčnýho poskakování po chatě, se nám KONEČNĚ naskytne šance, být
„Ahoj mami !! Čau Gordone!“ slyším zezdola Tomův hlas jak je oba zdraví a pak jenom šustění igelitek a skleniček. „Kde je Bill?“ zeptá se máma. „On, on… ještě spí… “ Tom začne šeptat, abych se ‚nevzbudil‘ a za chvíli si to
Po nekonečným sezení v autě a bezduchým civění z okýnka, Gordon zastaví konečně před chatou. Máma se probere ze snění, promne si oči a rozespale se vyhrabe z auta. Gordon vyskočí jako první a míří si to ke kufru pro naše tašky.
„Bilééééé, Tomééééé,“ celým barákem proletí jako střela mámy hlas. Rozespale pootevřu oči a zmateně se rozhlídnu kolem. No wow, všude okolo se válej poházený věci, jedna peřina se válí zmuchlaná do obrovský koule někde pod postelí. „Tome, Tome, dělej, vstávej!!“ zběsile třesu
Chvilku to ještě vypadá, že by se snad nejradši vykroutil, ale pak konečně povolí a všecko mi oplácí!\>=o) Jeho ruka konečně klouže přes hrudník… břicho… až k pásku, kterej rychle rozepne a pokračuje dál. Z posledních sil ho dotáhnu k posteli a
„Tak zase v neděli,“ rozloučí se s náma řidič, když další týden v pátek zastaví před naším domem. Zase krásnej volnej víkend máme před náma – nádhera! Ke dveřím dojdu jako první a zazvoním. Nic? Zkusím to znova, ale výsledek je stejnej.
Přejede mi mráz po zádech chladem. „Nepůjdem už domů?“ „Jo,“ souhlasí. A tak znova vyrážíme. „Jen doufám, že máma s Gordonem už spí! A ještě si taky musím přebarvit hlavu… a přelakovat nehty a hlavně schovat všecky silonky a podprsenky!“ vyjmenovávám a
„Počítám, že teď už bude Tom docela slušně v náladě,“ uvažuje Andreas, když se blížíme k jeho domu. „Hlavně mluv jinak… změň hlas, jasný?“ dává mi poslední rady. Kejvu hlavou… jestli tohle vážně vyjde… budu čumět! „Ježiš!“ zastavím se najednou. „Co je?“
„Ale no tak! Bille vždyť se nic nestane, nikdo tě nepozná!“ ukecává mě. „Nemám ani co na sebe.“ „Já ti to seženu jo? Hej chodím s jednou holkou už asi měsíc a je hrozně v pohodě… všecko mi půjčí a ani se
Dny ubíhají jeden za druhým… tenhle týden je vážně docela náročnej. Mimo naplánovaný věci se pořádá ještě pár naprosto neočekávanejch věcí, jako například menší vystoupení v radiu. David měl po náladě, když se to dozvěděl. Začal vysvětlovat, že my nemůžeme mít tolik
Pár hodin strávím na netu. Je už půl osmý… přemýšlím, jestli mám jít za tím Tomem nebo ne… V devět se teda nakonec rozhodnu, že jo… Tom sedí u compu, něco horečně datluje a usmívá se… hm, asi si píše s nějakou
Tolik jsem se na tohle těšil! Po měsíci, kdy jsme neměli volnej ani den, máme volný celý čtyři dny! Máma nás vítá a z kuchyně cítím nějaký hoodně dobrý jídlo:) Po celou dobu – od té věci s Tomem… až do dneška,
„Něco ti teď řeknu – to proč jsem poslední dobou takovej jakej jsem. Trvá to hrozně moc dlouho, ale poslední dobou mě to skoro dohání k šílenství a teď se mi zdál hroznej sen… “ normálně nejsem tak otevřenej, ale mám pocit,
Dneska jsem nad tím zase přemýšlel… ne, vážně to nemůžu udělat. Ublížil bych spoustě lidem, ale to by nebylo nic proti tomu, jak bych ublížil sám sobě… Představa, že už bych na něj nemohl nikdy myslet, nikdy koukat na jeho krásný tělo,
