autor: Sch-Rei „Tome, musím s tebou mluvit,“ pronesl Tomův otec, a založil ruce. Tom se kousnul do rtu a přikývnul. „A-ano?“ „Vím, že z toho nebudeš moc nadšený, a našel sis tu přátele, dokonce jak jsi říkal… přítele, ale… V práci mě přeložili jinam,“ povzdechnul
autor: Sch-Rei Celou noc jsem nespal, jen jsem si Toma k sobě pevně tisknul. Zatímco on spokojeně oddechoval ze spánku, já jsem hleděl tupě do zdi, a přemýšlel jsem. Bohužel. Přemýšlel jsem, ale nedostal jsem se k žádnému normálnímu závěru. Usnul jsem
autor: Sch-Rei „Bille? Bille, stalo se něco?“ někdo se mnou zacloumal. Poplašně jsem zamrkal a na sucho jsem polknul. Rozhlédl jsem se okolo sebe. Byl jsem… Trošku zmatený. „N-ne, jsem v pořádku, jen jsem si… Na něco jsem si vzpomněl,“ zašeptal jsem
autor: Sch-Rei Po chvilce jsem ve tmě celkem dobře viděl obrys osoby – Toma. „Copak?“ šeptl jsem, a pousmál jsem se. „Já jen… Bille, asi bych měl už jít,“ řekl, a natáhl se k vypínači. Rozsvítil světlo. Promnul jsem si oči, a zamrkal
autor: Sch-Rei Tom se mi v náručí trošku klepal. Nevím, jestli je to zimou, nebo je z toho, co se před chvílí událo, trošku vyděšený. „Tome? Je ti zima? Strašně se klepeš,“ zašeptám. Jen zakroutil nesouhlasně hlavou. Natáhl jsem se po jeho tričku.
autor: Sch-Rei U Billa Došli jsme v pohodě ke mně domů. Celou cestu jsme šli mlčky. Zavedl jsem Toma ke mně do obýváku. „Tak, Tome,“ začal jsem. „Nemáš hlad? Žízeň?“ usmál jsem se na něj, a i když jen hraně, tak mi
autor: Sch-Rei V ten moment jsem i litoval toho, co jsem udělal. Nelituji toho, že jsem ho zmlátil, ale že jsem ho nechal jít! Proč? Mohl jsem toho plachého idiota využít, a už by se tady nikdy neukázal! Myšlenky, které se mi
autor: Sch-Rei „K-kaulitz?“ Hledím na něj s otevřenou pusou. „Jo, Kaulitz… C-Co je na tom?“ Zvedl obočí, a vyděšeně se na mě podíval… „N-Ne… Vůbec nic…“ Zvedl jsem se od stolu a utíkal na záchod. T-to je na mě opravdu moc! Okamžitě jsem vklouznul do jedné z kabinek
autor: Sch-Rei Ciao, 🙂 Tak, tahle povídka už má nějakej ten měsíc, myslím, že jsem ji začala psát chvíli po Huren, ale nejsem si jistá. Ale co je jasný, je to jedna z mých starších povídek. Začala jsem psát dokonce druhou řadu, ale tu
