,,Proč?? Jak jsi?? Proč??“ začal jsem nesrozumitelně koktat a přitom jsem koukal na Billa.. Seděl vedle mě se sklopenou hlavou a měl nápadně rudé tváře.. Takže jsem se nemýlil, je na tom stejně jako já.. To vysvětluje jeho chování v poslední době..
,,Dáš si toast nebo Nesquik??“ zeptal se mě Bill, zatímco splašeně pobíhal po kuchyni.. Já ho jen s blaženým úsměvem pozoroval.. Už je mi jasné, že ho nevidím jen jako svého bratra, ale je v tom něco víc.. Je až absurdní, že
Když jsem se kolem poledne probral, čekal mě šok.. ,,Co tady děláš??“ zeptal jsem se polekaně a koukal jsem na mámu.. ,,Milé přivítání,“ zasmála se na mě, tak jsem nahodil omluvný úsměv a ona pokračovala.. ,,Něco se stalo Billovi,“ řekla mi celkem
,,Jen se utíkej vyplakat na rameno bráškovi!! Ten ti rád pomůže!!“ Otočil jsem se po hlase. Po chodbě běžel Bill a za ním stál Joel.. Nechápal jsem, co se děje, když se Bill ani nezastavil a běžel rovnou pryč ze školy.. Všiml
,,Tome!! Sakra vstávej!!“ Někdo se mnou hrozně třásl, takže i kdybych ho chtěl ignorovat, neměl jsem šanci… ,,Bille vypadni!!“ křikl jsem na něj, ale jako bych házel hrách na zeď… ,,Okamžitě vstaň!! Nehodlám přijít zase pozdě!! Tobě možná ty výmluvy ještě žerou,
Ležel jsem v posteli a vyčítal jsem si všechno, co jsem mu dnes řekl… Byl tak zklamaný, když se na mě díval… Jak jsem mu to mohl jenom říct?? Vždyť nic z toho nebyla pravda… On nemůže za to, že jsem dnes
