autor: Rachel Dalších pár dní uběhlo Tomovi jako voda. Vůbec nesledoval, jak rychle čas utíká a že už je to týden, co u nich Bill bydlí. Zdálo se mu, že snad nikdy mu prázdniny, které trvaly dva měsíce, neubíhaly tak rychle. Obvykle
autor: Rachel Tomův pokoj osvítila záře vycházejícího sluníčka, které už teď všem oznamovalo, že dnešek bude jeden z nejteplejších červencových dnů. Vyšlo si dnes ze svého zlatého zámku ve svých třpytivých střevících a pomalu se vyhouplo na modrou oblohu. S úsměvem sledovalo,
autor: Rachel Východ slunce byl ještě někde za kopcem a tráva byla plná rosy. Rozhodla se jí ještě užít, protože jí bylo jasné, že jakmile se jí dotknou první sluneční paprsky, rozplyne se a zůstane po ní jen malá mokrá stopa. Sluníčko
autor: Rachel Tom zamrkal a ještě jednou se podíval na stvoření před sebou, které se mu jen letmo zadívalo do očí a nato rychle sklopilo pohled. I přesto, že sedělo od Toma přes celý sál v jednom osamělém koutě, Tom si jej
autor: Rachel Ahoj zlatíčka moje, slibovala jsem vám na konci Lásky překvapení. A svůj slib jsem dodržela. To překvapení je moje nová povídka. Předem bych chtěla poděkovat Ladynce, která mě přivedla na název, který je pro mě vždycky nejtěžší vymýšlet. Doufám, že
