autor: Diana „Tome, prosím tě, kašli na to. Díváš se, jako kdyby to bylo něco extra. Vždyť spousta lidí umí mluvit více jazyky. Říká se, že čím více jazyků ovládáš, tolikrát jsi člověkem, ne?“ „No… A já jsem potom co? Pes? Štěkat
autor: Diana „Ale no tak, Tome, co děláš, proboha? B-byla to jen, jen sranda!“ zaskočeně řekne a ustoupí o krok vzad ve stejné chvíli, kdy se já přiblížím. „Sranda? Mohl jsi umřít!“ rychle k němu dojdu a vší silou ho obejmu. Nepřežil
autor: Diana Rychle si zapnu promočené kalhoty, pomůžu Billovi vstát z těch tvrdých, stejně mokrých desek. „Děkuji. Moc…“ přitáhnu si ho k sobě a obejmu. Já mu ani neumím vyjádřit, jak moc ho miluji. „Ne… To já. To já ti děkuji za
autor: Diana Konečně nám přinesli naši objednávku. „Díky,“ zářivým úsměvem obdaruje servírku. Hej! To se mi zdá, nebo po ní jde?! Určitě mi to dělá naschvál! Jak jinak?! Raději od toho odhlédnu a věnuji se svému jídlu. Už jsem jako nemocný, dělám
autor: Diana „Ano, proč? Nelíbí se?“ „Ne! Právěže… Nech to tak…“ mávnu nad tím rukou. Billovy nohy se rozběhnou vpřed a já za ním ani nestačím jít. Možná kdybych měl upnutější džíny, šlo by to snadněji. Škoda, že se v tom necítím
autor: Diana Až se mi převrátí žaludek naruby, když si představím, že nejbližší dobu strávím někde na moři v neustále se kolíbající jachtě. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Alespoň budu mít možnost Billa pořádně poznat, a bude mít dost času
autor: Diana Ne! Proboha, to, to není možné! „Ne, to nemůže být pravda! Řekni, že to není pravda!“ zašeptám, rázem zapomenu na jakoukoliv bolest, která mě dosud sužovala. Tato zpráva mě úplně ničí zevnitř. Pomalu a krutě… „Co? Co že je ten
autor: Diana Bojím se, že z té teploty dostává halucinace. Bleskovou rychlostí vyletím z postele pro ubrousky, přiložím mu je k ústům. „Počkej, ještě vodu!“ až se sám nestačím divit, jak rychle dokážu něco zařídit, když jde o život. A nejhorší je,
autor: Diana „Proč mi to děláš ještě těžší?“ konečně se odhodlám podívat se na něj. Má však pevně semknutá víčka, takže nemám možnost vyčíst z jeho očí, o čem právě přemýšlí. Těžší? Já mu to dělám těžší? „Že to říkáš zrovna ty
autor: Diana Neplýtvá zbytečným časem, i když pod sprchou bývám opravdu rád, co nejdéle je to možné. A většinou mi i ty různé procedury, například holení nebo vlasy, dlouho trvají. Občas jsem jako žena. Tentokrát sebou však opravdu musím hnout. Bill tu
autor: Diana „Proč voláš? Dohodli jsme se, že-„ „Já vím… Já vím. Chci jen vědět, co to znamená. Nic jiného,“ přeruším ho dříve, než začne argumentovat úplně jinou věcí. „Takže?“ „To je… To je prostě… Kašli na to, jo? Je to osobní
autor: Diana „Tak… Tak ahoj,“ ani se na něj nepodívám a okamžitě si to mířím pryč z jeho bytu. Nechci tu už být ani vteřinu navíc. Musím odejít dřív, než by mohlo být pozdě. Vlastně co by mělo být pozdě? Sám sobě
autor: Diana Konečně se posbírám ze studených dlaždic mé koupelny, opřu se o umyvadlo a zadívám se na svůj vlastní odraz v zrcadle. Panebože, sám sebe se bojím! Celkem bledý, oči krvavé, fialové kruhy pod nimi. Jako herec z nějakého laciného hororu.
autor: Diana „A odkud jsi? Jsi strašně záhadný, „snažím se být vtipný. Konečně se dostaneme z auta. „To je tajné,“ zvedněte jedno obočí. Aha, tak tajné… Fakt úžasné. Vyjedeme až na samý vrch přepychové bytovky. Odemkne dveře a oba vlezeme dovnitř. Jakmile
autor: Diana „Ne, ne promiň, nechtěl jsem se tě dotknout, nebo tak něco… Já jen, že jsem ještě nikdy nikoho, jako jsi ty, neviděl. Ale fakt ti to sluší,“ pousměji se, nechci, aby si o mně myslel hned zpočátku něco špatného. Vlastně-sluší
