autor: Mary Bratři od sebe přistiženě odskočili nejmíň na dva metry daleko. Billova dlaň okamžitě vylétla k jeho ústům a oči se mu rozšířily překvapením. Tom se nedokázal pohnout a jenom těkal pohledem mezi Georgovou nechápavou a Gustavovou šokovanou tváří. Polknul. „Doufám,“
autor: Mary „Myslím, že je po kapele.“ Gustav klidně seděl u stolu, bolestně pozoroval tlustou vrstvu obvazu, který zakrývat jeho zmasakrovaný palec, a s vážným výrazem pokyvoval hlavou. Ostatní se po sobě překvapeně dívali a vůbec ničemu nerozuměli. „Co to mele?“ Tom
autor: Mary „Myslím, že Gustav něco tuší.“ Tom šokovaně zvedl hlavu od papíru, na který si zřejmě kreslil nějakou sprosťárnu, soudě podle toho, co bylo vidět. Pohledem se vpil bratrovi do očí. „Cože?! Buď mám halucinace, nebo jsi mi právě oznámil, že
autor: Mary „Chyběl jsi mi, ach, bože, tolik jsi mi chyběl…“ Tom bratra silně tiskl ke zdi a chtivě se zmocňoval jeho rtů. Znovu a znovu pronikal jazykem do jeho úst, aby je mohl dostatečně prozkoumat, a těšilo ho, že se bratr
autor: Mary „Jé, kluci, co to je?“ Tom protočil oči. Uplynulo sotva pět minut od chvíle, kdy se klukům povedlo nacpat Georga do ložnice a před dveře dát stůl, aby nemohl vylézt a rušit je při jejich „poradě“, jak to výstižně nazval
autor: Mary „Kecáš!“ Bill nevěřícně vytřeštil oči a ruce se mu roztřásly natolik, že mu z nich všechno vypadlo a rozkutálelo se po zemi, Tom zůstal beze slova zírat s pusou otevřenou dokořán. „To není možný!“ Gustav se zděšeným výrazem bezradně krčil
autor: Mary „Ha, Bille, našel jsem tě!“ Georg se mílovými kroky přemisťoval k pikole, aby kamarádovi zkazil náladu. Tom se o kousek dál v křoví snažil odolat záchvatu smíchu, aby se neprozradil, když nenápadně pozoroval bratra, který kolem sebe mával sevřenými pěstmi
autor: Mary Tom zamyšleně pozoroval bratrovy jemné rysy. Těkal pohledem po jeho tváři a rtech, až se naplno vnořil do temných očí. Bill ho vyčkávavě sledoval, nejistě se usmíval a byl nehorázně rozkošný. „Jestli tě chci?“ Tom naklonil hlavu na stranu a
autor: Mary „Billy? Pomohl bys mi nasbírat nějaký dřevo?“ Bill krátce zaváhal. Moc se mu nechtělo být s bratrem sám, ale když si všiml, že Gustav nenápadně natahuje uši, aby mu neuniklo jediné slovo, rychle souhlasil. Vyskočil od nedojedené snídaně, navlékl se
autor: Mary „Hej! Kluci, jste tam? Pusťte nás dovnitř!“ „Ježiši…“ Tom ulehčeně vydechl, když zaslechl Georgův sytý hlas. Vymanil se z bratrovy náruče a šel ke dveřím. Bill se svezl na kolena a ztěžka oddechoval. Roztřeseně skryl obličej do dlaní. Otevřel dveře
autor: Mary „Psal mi Georg. Prý možná přijedou už dneska.“ Bill něco zamručel na odpověď a lhostejně pokrčil rameny, aby dal bratrovi najevo, že jeho informaci bere na vědomí, ale nehodlá se o tom s ním víc bavit. Od včerejšího večera, kdy
autor: Mary Ten polibek působil jako škrtnutí zápalkou. Tom chytil bratra za pas a prudce se otočil. Opřel ho o dveře skříně a sám se přitiskl co nejblíže k němu. Snažil se prodrat mezi bratrovy rty a skoro se mu zatočila hlava,
autor: Mary Bill nevydržel trucovat dlouho. Byl sice neuvěřitelně tvrdohlavý a vždycky si stál za svým, zároveň však také nepředstavitelně rád mluvil. Takže se už za necelou hodinu s Tomem bavil, jako by se vůbec nic nestalo. Právě bratrovi vážným hlasem vysvětloval,
autor: Mary Tom vytřeštil oči. Bill zrudnul až po kořínky vlasů, zamumlal nějakou omluvu a odlepil špagetu z ubrusu. S očima zabodnutýma do talíře ji dvakrát přežvýkl a spolkl, zatímco se snažil vyčistit skvrnu od omáčky. Povedlo se mu ji třikrát zvětšit,
autor: Mary „Na.“ Tomův hlas zněl nezvykle přísně, když pokládal na stolek před Billa hrnek s horkým čajem. „A ne že to někam vyliješ!“ pohrozil mu ještě. Bill protáhl obličej. Tom se o něj staral, jako by byl nejméně na smrtelné posteli.
