autor: Rachel „A až nakoupíme, tatínek pro nás přijede a pojedeme domů,“ Bill dopověděl plán na dnešní odpoledne a očima sklouzl na malé děvčátko vedle sebe, které poslušně pokývalo svou střapatou kšticí, pevně se držíc Billovy dlaně. Bylo něco málo po jedné hodině, když Bill Hailii vyzvedl ze
autor: Rachel Billovy oči už poněkolikáté prolétly celou kanceláří a spočinuly na krásném, jistě velmi drahém nábytku. Stačilo jen, aby se rozhlédnul kolem a všude viděl kvalitu a luxus. Tomova kancelář byla zařízena v moderním stylu a již z prvního pohledu bylo vidět, že
autor: Rachel Hnědé mandlové oči černovlasého chlapce spočinuly svým pohledem na dveřích na úplném konci chodby a mladík k nim volným krokem zamířil. Do horního patra nechodil moc často, většinou jen proto, aby uložil malou Hailii, dnes byl však cíl jeho cesty úplně jiný.
autor: Rachel Ahoj všichni!!!Zdravím a zároveň hlásím malou organizační změnu, co se týče zveřejňování v dalších dvou týdnech. Další týden odjíždím na čtrnáct dní na praxi, a protože nebudu mít po ruce ani počítač, ani internet a ani čas na psaní, bude
autor: Rachel Velké, nablýskané auto projelo poslední křižovatkou a zabočilo do jedné z tisíců berlínských ulic. Pár okamžiků jen projíždělo ztichlou ulicí mezi moderními, až luxusními domy, až zastavilo před jedním z nich. Jeho majiteli přelétnul přes rty malý úsměv a Tom volně zaparkoval před garážovými dveřmi svého domu.
autor: Rachel Billovy dlouhé řasy se zamihotaly a Bill konečně otevřel oči dokořán. Na jeho rtech stále pohrával zasněný úsměv, když upřel pohled svých čokoládových očí na dveře, kterými před chvílí odešel Tom. Pousmál se a nastavil tvář slunečním paprskům, které do
autor: Rachel Malé, dětské tělíčko se ospale zavrtělo v bílých peřinách a přetočilo se na bok, ke sluncem ozářeném oknu. Trvalo jen malý okamžik, než první sluneční paprsky pronikly skrz hustý závoj dlouhých řas a semknutá víčka. Za chvilku už se po pokoji rozhlížela dvě nebesky modrá kukadla
autor: Rachel Hubené spící tělo se v polospánku mírně ošilo a pomalu se na prostorné posteli přetočilo k oknu. Billovy oči ospale zamrkaly a Bill naposled přivřel víčka, oddávajíc svou mysl na několik posledních okamžiků nádhernému kouzlu spánku a říši snů. „Tome,“ vydechl tiše a
autor: Rachel Billovy oči párkrát zamrkaly a Bill se zadíval na podium před sebou. Hailiina třída už své vystoupení měla za sebou, nyní přišly na řadu starší děti. Vůbec by proto nevadilo, kdyby se na chvíli vzdálil. Stisknul v dlani své psaníčko a pomalu podstoupil
autor: Rachel Ahoj zlatíčka, tak tu máme dvanáctý díl. Většinu z vás asi zklame a ještě více napne, ale ten, kdo mě už zná, ví co ode mě může očekávat xD Rozhodla jsem se to chlapcům (hlavně Tomovi) ještě trošičku ztížit a malinko
autor: Rachel První paprsky vycházejícího slunce pronikly skrz roztažené žaluzie a ozářily svým světlem útulnou kuchyň i jídelnu, kterou se právě linula vůně čerstvě připravené snídaně a ranní kávy. Dlouhé, štíhlé prsty objaly teplý šálek a Tom se napil svého oblíbeného nápoje. Odložil jej zpět na podšálek a vzhlédnul ke své
autor: Rachel Hnědé, oříškové oči už asi posté tázavě vzhlédly k proskleným dveřím a jejich majitel si jen sám pro sebe povzdychl, když se jeho pohledu naskytl jen pár dvou mladých milenců, sedících kousek od dveří. Sklopil svůj pohled a nervózně zalovil rukou v kapse
autor: Rachel Malé, dětské prstíky odložily vidličku s nožem na prázdný, dočista vylízaný talíř a jejich majitelka se spokojeně opřela o kuchyňskou židli. „Mmm, to bylo dobré. Děkuji, Billi,“ zářivě se usmála na černovlasého chlapce a napila se ze své oblíbené sklenice vychlazené limonády.
autor: Rachel Tiché kroky černovlasého chlapce se zastavily před velkou školní bránou a jejich majitel se rozhlédnul po prázdné a tiché školní zahradě. Pomalu si sundal z očí muší sluneční brýle a vzhlédnul ke školní budově, tyčící se před ním. Stále ještě v ní panoval klid, stále ještě se z ní neozval cinkající
autor: Rachel Ahoj zlatíčka, tak tu máme sedmý díl xD Myslím, že je nejdelším dílem z celé povídky, ale napsala jsem ho tak dlouhý proto, že jsem chtěla, aby se věci trošku hnuly. Začíná se to pomaloučku rozjíždět… a já doufám, že
