„Miluju tě… rozumíš, lásko? Miluju,“ špital Tom a jemně Billovi vlíbával do zoufalé tváře alespoň malinkatou naději, i když sám v ní moc nevěřil. „Neee… já se nechci loučit. Ne po tom všem… prosím,“ vzlykal Bill a packama se snažil stírat si
Simone běhala po domě jako pominutá. Za prvé, nevěděla, kde jsou její synkové a za druhé, teď udělal asi největší chybu svého života. Jak jen to mohla dopustit? Jak mu to mohla udělat? Bylo jí ze sebe špatně, jenomže… i když se
„Hm… Simone, stalo se něco?“ nechápal Jorgen. Až teď Simone všechno pochopila. Ben… byl její syn. To proto měla k němu pořád tak blízko. To proto jí tak rozuměl. To proto Bill najednou zapomněl na svého bratra. Bože… byla tak slepá… Jak
„Dobrý ráno,“ vzbudilo Billa jemné špitnutí u ouška a následné políbení. Bill se do polibku lehce usmál a směle jej Tomovi oplatil. Tohle byla pro něj nejkrásnější noc v celém životě. Ještě nikdy necítil, že ho někdo miluje tak, jako teď Tom.
Tom nechápal, proč Bill reagoval tak šokovaně, ale Bill svůj důvod měl. Gordon pořád mluvil o jakési vile, kterou má v Anglii, pořád snil, že se tam spolu přestěhujou a teď, když jí požádal o ruku… „Bille, co se stalo?“ zeptal se
„Tohle nemůžeme, Tome… to… to nejde,“ špital Bill mezi polibky, zatímco si Tom na něj pomalu lehal. „Tak řekni, že to nechceš,“ ozval se Tom a na vteřinu se odtrhl od Billových rtů. Byly tak sladké. Lákalo ho je laskat a jemně
„Chtěl bych tady zůstat, Tome,“ šeptl Bill a ležel v Tomově objetí jako miminko. „Už nechci domů. Víš jak jsem tam byl sám?“ smutnil a přemýšlel, jak to udělat, aby tady mohl zůstat. „Já byl taky sám, Bille.Už tomu bude dvanáct let.
Billovi se chtělo moc moc brečet, když zjistil, že Tom odletěl. Už jej možná nikdy neuvidí a taky mu neřekne to, co k němu doopravdy cítí. „Stalo se něco Bille?“ zeptal se Gordon, když pohlédl na svého ztrápeného synka. Bill se snažil
Ani jeden z nich nedokázal vnímat okolní svět. Dokonce si vůbec nevšimli Simone, která je pozorovala za dveřmi jejich pokoje.Tahle chvilka patřila prostě jenom jim. Bill tiše pronikal Tomovi někam hluboko do zákoutí jeho rtů a Tom by mohl jen stěží odporovat.
Už ani nevědel, jak dlouho leží ve vaně. Až když ucítil, že jej voda mírně studí, rozhodl se vstát. Kolem boků si omotal ručník a trochu si pročechral mokré dredy. Chtěl se jít ještě něčeho najíst, ale v kuchyni natrefil na Simone.
Oba bratři si spokojeně usnuli v náručí. Tenhle den byl pro oba asi nejkrásnější den v celém jejich životě. Vždyť taky po jedenácti letech konečně opět viděli svého bratra. Něžně se k sobě tiskli a oba konečně cítili něčí blízkost, kterou už
Ráno vzbudilo dredatého chlapce jako prvního. Nejdřív se ujistil, kde to vlastně je a pak se s úsměvem zas položil do měkkých peřin. Vedle sebe ucítil pohyb a nesouhlasné mručení, kterým se rozčiloval Bill, když jej bratr přisedl. „Promiň,“ jemně se zasmál
Tohle nemůže bejt pravda. Bill přeci nemůže bejt jeho bratr. Nebo ano? Tom nic kolem sebe nevnímal. Až teď mu to všechno docházelo. To proto mu to tady bylo známé. To proto jej Bill něčím zaujal. Prostě se měli potkat. Měli se
Tom už dál nemohl a ani nechtěl čekat. Už tolikrát tady byl sám a přitom věděl, že někde je osoba, která mu je nesmírně blízká. Musel ho jít hledat. I kdyby prohledal celý Magdeburg, musí Billa najít. Ještě ten večer si sbalil
Je to už poměrně dlouho, co se jejich rodiče rozešli.Vyrůstali spolu, byli spolu skoro pořád a i přesto jim rodiče, už jako malým prckům, zbořili svět. Bylo jim tehdy přesně šest let. Mysleli si, že budou pořád spolu, že spolu vyrostou i
