Náš osud 5.
Bill stál jako omráčený. Co to bylo? On mě vážné políbil?! Ach bože, je tak úžasný! Zasněně jsem se posadil do křesla. V mém ledově chladném srdíčku se rozhořel malý plamínek a hoří jen pro tebe… jen kvůli tobě…! Pohlédl jsem na
Bill stál jako omráčený. Co to bylo? On mě vážné políbil?! Ach bože, je tak úžasný! Zasněně jsem se posadil do křesla. V mém ledově chladném srdíčku se rozhořel malý plamínek a hoří jen pro tebe… jen kvůli tobě…! Pohlédl jsem na
Ach bože… ta příšerná slova se drala do mých uší. Ale co, vždyť jsem to přece chtěl slyšet. Bill propukl v další neutišitelný pláč. Vysmekl se z mého objetí a sklouzl na kolena k zemi. Z jeho od breku napuchlých očí se
„Tome?“ „Hmmm? Co se děje?“ „Jak jsem se sem vůbec dostal?“ Tom znejistěl. Má jít s pravdou ven? Ne. Radši počkám. Teď mu to říkat nebudu, ještě by se mu udělalo zase špatně. Pomyslel si. „No… když jsem sem přišel, ležel jsi
Na nic jsem nečekal a prudce vtrhl zpátky do místnosti, kde jsem ho před chvílí nechal bezradně stát. Bill ležel zhroucený na koberci! Celý se klepal a po jeho tvářích stékaly černé potůčky slz smíšené s jeho očními linkami. Ležel tam a
„Tome….?“ Tichý hlas zoufalého chlapce se tiše nesl místností. Odrážel se od stěn až k uším toho druhého. Při poslechu toho nešťastného podtónu snad každém zamrazí v zádech… I na věčně sebevědomého dredatého chlapce to udělalo podobný dojem a studený pot polil