,,Prosím, Kaulitz,“ zvedl jsem telefon a čekal jsem. ,,Dobrý den, vy jste u nás byl dnes s vaší přítelkyní a vaším dítětem na testech otcovství?“ zeptal se mě doktor. ,,Ano, už máte výsledky?“ ,,Ano máme, to dítě není vaše.“ Strašně jsem si
Opatrně jsem vylezl z postele a šel uvařit něco k snídani. Billa jsem nechtěl budit. Měl by odpočívat, když včera pořádně nachladl. Uslyšel jsem cvaknutí klíčů v zámku a někdo přišel. Lekl jsem se, kdo by to mohl přijít? Jediný kdo měl
Vyčerpaně jsem se sesunul podél zdi k zemi. Victorie mi hodila kartičku s telefoním číslem. ,,Vidím, že se nedomluvíme. Tady je telefonní číslo, zavolej a domluvíme se pak.“ Vzala kočárek a odešla i s Nicolasem. Bill ještě chvilku nechápavě seděl a pak
,,Kde je Bill?“ zařvu na Nicolase, kterej čeká před klubem, přesně tak jak jsem si myslel. ,,Klid, brácha je v pohodě. Sice ze začátku dělal scény, ale už se uklidnil. Pojď.“ Nedobrovolně s ním jdu do klubu a pak nahoru do patra,
,,Broučku vstávej.“ budil mě Bill a šimral na břiše. ,,Ale pusinko, ještě chvilku.“ přemlouval jsem ho. ,,Ne, ne, to nejde. Musíš vstávat, nebo ti udělám to, co jsi mi udělal ty včera.“ vyhrožoval. ,,Tak já už vstávám,“ řekl jsem mu a začal
Nikdy jsem netušil, že Bill tak hezky líbá. Jemně a pomalu jsem ochutnával jeho rty. Ztratil jsem pojem o čase a vnímal jsem jenom Billovi polibky a hlazení po zádech. Začínal jsem mít pocit, že mi dochází vzduch, tak jsem se od
,,Tome, vstávej. Musíš do školy.“ křičela na mě máma. ,,No jo, už jdu. Co Bill?“ ,,Bude doma, přehodila jsem si směnu, takže tu s ním zůstanu. Chvátej ze školy.“ *** Ve škole byla, jako vždy, nuda. Doma v kuchyni ležel na stole
,,Bráško já mám žízeň.“ pípl skoro neslyšně. ,,Tak lež, já ti skočím uvařit čaj. Vydrž chviličku.“ přikázal jsem mu a letěl jsem mu uvařit čaj. Málem jsem se opařil. ,,Už jsem tady.“ oznámil jsem mu. ,,Dík.“ ,,Pozor, je to horký,“ upozornil jsem
První hodinu jsme měli matiku s třídní učitelkou. Mlela něco o rovnicích a podobně. Ke konci hodiny přišla s něčím, s čím nikdo nepočítal. Bude zkoušet. ,,Kaulitz číslo dvě k tabuli!“ Neochotně jsem se zvedl a šel k tabuli. ,,Rychleji!“ Učitelka mi
,,Tome vstávej. Přijdeme pozdě do školy.“ Budí mě moje dvojče, se kterým jsme včera oslavili 17-té narozeniny. ,,No jo, už vstávám. Ty se do tý školy nějak hrneš.“ ,,To si jen myslíš. Víš jak by máma vyváděla, kdyby jsme tam nešli.“ ,,Jo,
