číst celé: http://bit.ly/ZPPJaE statistika: http://bit.ly/ZPPJaE+ autor: AjaSto Ahoj, dnes jsem tu s posledním dílem povídky. Není to nic veselého, ale ani jsem nic veselého neslibovala. Moc si cením, že jste s povídkou drželi. Některé z vás jsem mohla poznat o něco blíže
číst celé: http://bit.ly/ZBz07u statistika: http://bit.ly/ZBz07u+ autor: AjaSto Tom nemohl říct, že by se nudil. Všechny jeho plány musely být zrealizovány během pár dní. Navíc nemohl vzbudit žádné podezření. Simone se na jeho změny dívala s narůstající zvědavostí. Hrozilo, že se začne vyptávat
autor: AjaSto Tom se brzy zotavil natolik, aby Billa večer co večer k sobě volal. Znovu si povídali, smáli se, ale tentokrát to bylo jiné. Věděli, že se milují. Sdíleli spolu obrovské tajemství, byli nerozlučně spojeni. Každou noc prohlubovali svoji lásku a
autor: AjaSto Tom si přeci jen jednou tělo vzal. Ale Bill mu ho ochotně půjčil. Bylo to několik týdnů po jejich posledním setkání. Bill se dostal zpět do normálního života, tak jak chtěl. Někde uvnitř byl ještě někdo jiný, ale léky ho
autor: AjaSto Ani Billovy pocity neměly moc snahu se uklidnit. Nemohl na Toma přestat myslet. Pořád si ho představoval, jak sedí u sebe v obýváku – v jeho hlavě – a nudí se. Nebo na sedačce v kině zkoumá všechno, co Bill
autor: AjaSto Čekárna doktora Osberta vypadala zhruba tak, jak Bill očekával. Nevelká místnost obložená kvalitním dřevem byla příjemná a ničím nepřipomínala lékařské prostředí. Dva čalouněné gauče naproti sobě byly zbytečností, protože v této místnosti se nikdy tolik lidí nepotkalo. Bill seděl na
autor: AjaSto Otevřel oči dokořán a usmál se. Takže to byl jen sen. Jen hloupý, živý sen. Kde jindy byste mohli létat na papírové složce a vyhýbat se gigantickým šuplíkům? Podíval se z okna, kde na něj koukal měsíc. Nikdy ho neviděl
autor: AjaSto Přidržoval se vlhké zdi, kladl jednu nohu za druhou a těžce oddychoval. Tma mu nevadila, dokud se měl čeho dotknout a měl určený směr. Schody byly vlastně to nejmenší zlo, jaké ho tu potkalo. Minimálně se ho nesnažily zabít. Světlo
autor: AjaSto Všechno kolem bylo tak nádherné, tak barevné. Nemohl se toho nabažit. Byl tu už několikrát před tím, ale nikdy to nepřišlo Tomovi tak krásné jako s pocitem, že tentokrát je to navždy. Seděl v parku na lavičce a nastavoval se
autor: AjaSto Ahoj! Myslím, že je načase, abych se tu už taky objevila. Záměrně jsem vás nechtěla ovlivnit tím, že je to moje první povídka. Ale ano, je to první dílo, které jsem uveřejnila, a vaše komentáře mě donutily skákat o tři
autor: AjaSto Jediné co slyšel, byl tlukot srdce. Cítil se v bezpečí. Někde vzadu tušil něco znepokojivého, ale nevzpomínal si co. Nebo prostě nechtěl. Před očima mu vytanul obraz hnědookého chlapce v dobře padnoucím obleku. Prudce se posadil a okamžitě toho zalitoval.
autor: AjaSto Postava vysokého chlapce se rýsovala v šeru jako temný cizinec. Lampička u postele byla namířená nahoru a po stěnách házela nerozeznatelné stíny, které se neustále měnily. Jen chlapec by řekl, že pocházejí od jeho třesoucího se těla. Jenže zrovna nemohl.
autor: AjaSto Do pokoje si pořídil krásný masivní stůl s velkou pracovní plochou, aby měl prostor na všechny věci a nemusel věčně uklízet. V ten večer, kdy se to stalo poprvé – později na něj bude vzpomínat, jako na večer, kdy „ztratil
