autor: Neilinka Tom dlouho neváhal. Přestal ho zlobit. Při líbání vysvlékl sám sebe, samozřejmě s Billovou dychtivou pomocí a schoulili se pod peřinu. Hledání citlivých míst toho druhého potmě bylo mnohem zábavnější a intimnější. Když si Tom naslinil prst a nečekaně vjel Billovi do
autor: Neilinka Bill se dmul pýchou a radostí. Tohle nebyla obyčejná koupě koně, byla to záchranná akce. To musí rodiče prostě pochopit. „Ach ne, jak to vysvětlím našim? Vždyť vůbec nevědí, že jsem na Maggie celé týdny jezdil.“ Chlapci si vyměnili trochu ustarané výrazy.
autor: Neilinka „Ty… ty… stojíš, chodíš, ty…“ V ten okamžik už ale Billovy ochablé svaly povolily a Tom ho musel posadit na postel. Ale stejně to bylo neuvěřitelné. Bill se začal smát, a když už smích nestačil a jemu to došlo, rozplakal
autor: Neilinka „Víš, že mi koukáš do docela intimních míst? Mohl bych si to nějak vyložit.“ Uculil se černovlásek. Bavilo ho Toma škádlit, rozrušovat a s trochou štěstí i vzrušovat. Doufal, že se mu to povede. „Mmm, tak jsem se podíval. A co?
autor: Neilinka Dorazili domů. Tom se na wc víceméně rychle uspokojil, dostatečně na to, aby mu nestály kalhoty, ale ne tak dostatečně, aby na to pořád nemyslel. Další dny ubíhaly jako voda. Tréninky, vyjížďky s Maggie, povídání, tréninky, Maggie… „Nechceš tu přespat?“ Zaznělo do šera
autor: Neilinka Při pohledu na Billa se Tom trochu zarazil. Seklo mu to. A jak moc! Ještě nikdy v životě ho nalíčeného neviděl, ale náramně se mu to líbilo. Vypadal, prostě… prostě dokonale. „Eh… sluší ti to. Ale myslím, že to Maggie nedocení.“
autor: Neilinka Samotného ho to trochu překvapilo, vyděsilo… Nevěděl, jak to přesně popsat. Vždycky k Tomovi cítil jen rivalitu, takové profesionální kamarádství. I když si přáli před závodem na pracovišti štěstí, doufali, že ten druhý bude o maličko horší, třeba jen o setinu
autor: Neilinka „Cože? Ty ses zbláznil, víš, co by mi provedli tvoji rodiče, kdyby to zjistili?“ Ten kluk je šílenec! „Jo… Příšerně se o mě bojí. Jenže. Já už nemám co ztratit. Bez koní stejně nežiju. Je to jen čekání na smrt.
autor: Neilinka „Tati, to přece nemůžeš myslet vážně. Nebudu si pronajímat soupeřovy koně. To… se prostě nedělá. Zvlášť, když víš, jak skončil. Stejně mi to nikdy nedovolí.“ Tomův otec ale nebyl člověk, který by zrovna připouštěl diskuze. Hodinu na to už seděli
autor: Neilinka Povídka z jezdeckého prostředí. Kdo nemůže vystát koně, ani to nečtěte. Snad se bude líbit. Neili „Bohužel, diagnóza je jasná. Zranění bylo příliš zátěžové. Váš syn už nikdy nebude chodit, natožpak jezdit…“ Mladíkovi se ta věta honila v hlavě pořád dokola. Slyšel
