autor: Lea Krátký, závěrečný díl je tu. Užijte si ho Tom stál na mostě a hleděl dolů na černou hladinu vody. Nad hlavou mu zářily hvězdy a on cítil, jak mu v levém spánku zaškubalo. Potřeboval by se někde natáhnout a vyspat. Ale nemohl.
autor: Lea Nevím tedy, jestli si tuhle povídku někdo pamatuje =D Je to totiž víc jak půl roku, co tu přibyl další díl. Neměla jsem v plánu Nightmare dopsat, ale pak mě zase nějak chytla, a tak jsem se tedy rozhodla, že
autor: Lea Ahoj lidičky… dlužím vám velkou omluvu. Já vím, trvalo mi to dýl než měsíc, než jsem další díl dopsala. Ale mně se prostě všechna chuť do psaní i nápady vykouřily z hlavy. Navíc ve škole jsem toho měla fakt
autor: Lea Bill se zadíval na Toma, který měl ve tváři vepsaný bolestivý, a zároveň zklamaný výraz. Očekával, že bude mít spíše v obličeji zlost, vztek, zášť… snad i strach. Přál si, aby se bál. Aby se bál toho, co ho čeká.
autor: Lea Rozsudek –O týden později– „Bille, jseš si opravdu jistej?“ zeptal se Andreas a v očích se mu zračila obava. Bill sklopil hlavu a povzdechl si. „Nejsem, Andy, vůbec si nejsem jistej, ale zbývá mi něco jiného?“ promluvil tiše ke svým
autor: Lea Proč? Bill ležel na zádech, oči zavřené, a přemýšlel. Vlastně vzpomínal. Vzpomínal na všechny krásné chvilky, které v životě prožil. To mu doporučila Alice, prý aby si tím zkrátil čas. A musel uznat, že to bylo příjemné. Na tváři mu
autor: Lea Světlo ve tmě Tom zasténal bolestí, když jeho tělo dopadlo na tvrdou zem. Nato hlasitě vyjekl, když ucítil, jak mu někdo dal pořádně pěstí do nosu. Okamžitě cítil, jak mu z nosu vytéká krev. Zmateně zamrkal, vzhlédl, a v očích
autor: Lea Případ pro psychiatra „Konečně,“ vydechl doktor Schwarz a klesl do své židle v pracovně. Na tváři mu pohrával lehký úsměv Tmavovlasá žena se na něho podívala skrz skla brýlí. „Co vás tak potěšilo?“ „Ten kluk z devítky se konečně probral,“
autor: Lea Můj život se pár posledních dní skládal ze tří věcí. Pípání, které bylo tak nepříjemné. Zabodávalo se mi do hlavy a nutilo mě křičet. Pak tu byl ten laskavý a milý hlas. Věděl jsem, že když ho uslyším, tak všechno
autor: Lea Pro vysvětlení… věci psané kurzívou v první osobě, které nejsou označeny flashbackem jsou Billovy sny a představy, které ho děsí během pobytu v nemocnici, nebo taky Tomovy myšlenky x) Život na vlásku Tom jel volným tempem po dálnici, která vedla
autor: Lea Zpěv andělů Srdce mu bilo jako splašené a od prudkých a krátkých nádechů ho bolely plíce, ale stejně nezvolnil. Utíkal dál stejnou rychlostí, jako by hystericky utíkal před nějakým úchylem. On však před ničím neutíkal. Ale utíkal. Utíkal před sebou
autor: Lea Moc, moc, moc děkuji všem, co pravidelně komentují… každý komentář mě opravdu potěší x) A těšte se na 7. kapitolku… tam totiž nastane takový rozhodující zlom celého příběhu, od kterého se bude vyvíjet další pokračovaní x) Vaše Lea Strážce zákona…
autor: Lea Nevydařené plány V pokoji panovalo naprosté ticho. Ticho, které jen občas přehlušil tichý vzlyk anebo vzdech. I když bylo ticho, tak jste mohli cítit tu bolest a beznaděj, která visela ve vzduchu. Andreas dlouho mlčel. Jediné, čeho byl schopný, bylo
autor: Lea Naděje na záchranu Byla hluboká noc. Měsíc byl schovaný za mraky, a tak byl pokoj bratří Kaulitzů ponořen ve tmě. Nikdy nemohl vidět drobného chlapce, který byl natisklý na stěnu a třásl se, a nikdo taky nemohl vidět druhého chlapce,
autor: Lea Můžeš si za to sám Čas, který Bill strávil schoulený na posteli do klubíčka, se zdál být nekonečný, až když všechny slzy vyschly a on neměl dál sílu plakat, tak teprve pak vstal. Vyhoupl se na štíhlé nohy a vzápětí
