autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Za třičtvrtě hodiny jsem zastavil před velkým domem, spíše bytovkou. Zaparkoval jsem na své místo a vypnul motor. Tom se pomalu odpoutal. „Bydlíš ode mě strašně daleko. V téhle části města jsem byl asi jen dvakrát.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL „Tome,“ vydechnu ještě, ale to už to zavěsí. Sakra. Co se jen děje. Kde je. Muselo se stát jedině něco ve škole nebo s Molly. Nebo jsem mu něco udělal. Do prdele! Zkusím znovu vytočit jeho
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Byla zrovna jedna z Brianových hodin. Jen jsem tak zíral do prázdna a snil si o svém Billovi. „Prosím tě, Tome, nemůžeš zavřít tu pusu? Tváříš se jak výhul,“ kopne do mě pobaveně Ben. Zpozorním, zaklapnu
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Po víc jak dvou hodinách jsem se protáhnul. Záda mě bolela jako blázen, ale byl jsem prozatím spokojený. Tohle ovšem nebyl záhul ani tak na moje záda jako na moje oči. „Tak… pro dnešek hotovo. Zbytek
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Po nějaké době se otevřely dveře, do kterých vešel Tom s tácem jídla a pití. Jenom to položil na stolek a zase odešel. Během chvilky byl zpátky i s velkým blokem papírů a tužkami. Už dnes?
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Natáhnu ruku s nadějí po mobilu. Hned otevřu sms a začtu se. „Ahoj, snad tě neruším. Přemýšlel jsem o tom, co jsi mi řekl u auta. Chtěl jsem ti to sice říct osobně a v klidu,
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Když jsme dojeli k zoologické zahradě, Bill zaparkoval a vypnul motor. „Asi nebude moc zvířat vylezlých, když je docela zima,“ prohodím jen a odpoutám se. Po celou cestu mezi námi vládla podivná atmosféra a moc jsme
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Zůstanu tam stát na místě. Mám pocit, jako by se mi zastavil svět, čas, všechno. Jako by se to vůbec nestalo anebo naopak se mi to jen zdálo. Věděl jsem, že když za Tomem teď poběžím,
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Bylo pondělí, pár minut po druhé hodině odpoledne, když jsem postával u domu Kaulitzových. V práci jsem všechno zvládnul celkem rychle a chtěl jsem vidět Toma. Proto jsem se vydal rovnou za ním. Proč bych ho
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Byl jsem celkově tímto večerem překvapený. Tomova maminka byla velmi milá paní. Řekl bych, že všechno šlo dobře. Čekal jsem, že se nebude o čem bavit, ale ona stále nacházela další a další otázky, někdy jsem
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Fajn, takže pár věcí si musím vyjasnit. S Brianem je konec. Když jsem se s ním pokusil rozumně promluvit, zachoval se jako idiot. Pokud mě nebude chtít nechat projít, obviním ho z toho, že je na
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL To nebohé stvoření jsem sevřel v objetí a snažil se jej aspoň trošku utěšit. Bylo mi to tak líto, ale to jsem mu teď nesměl ukázat. On potřeboval podporu a já se vlastně snažil právě o
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM „Proč to děláš?“ zeptá se mě Brian s pozvednutým obočím. „Já nic nedělám,“ řeknu už výrazněji. „Ne? Tak proč jsi nepřišel, jak jsme byli domluvení?“ založí si ruce na hrudi. Protože jsem chtěl být s Billem,
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Uběhlo už několik dní ode dne, kdy jsme s Tomem byli na obědě. Je mi jasné, že šel tehdy za Brianem. Však proč by nešel. Je to jeho přítel. Ale to je právě to, co mě
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Když jsme dorazili do restaurace, zavřel jsem za námi dveře a rozhlédl se. Bill se rozešel hned dozadu k volnému stolu pro dva. Náhle mi celá vzpomínka probleskne před očima. Zastavím se na místě. Vjel jsem
