autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Bill byl po dnešku unavený a já celkem také, takže jsme se kolem jedenácti sebrali a šli do ložnice. On už zalehl, ale já šel ještě do sprchy. Vykonal jsem důkladnou hygienu a do hladka se
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL „Seš rozkošnej,“ zasměje se Tom a měkce mě políbí. Ne víc než ty, prdelko. „Ale teď už půjdeme, dobře?“ Oh, tak najednou. „Uhm, jo, jo, jen,“ zastavím se a sklopím hlavu. Já to stejně musím nějak
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL „Miluju, když jsi tak dominantní…“ vzdychne mi Tom tiše do rtů a dychtivě mě políbí. Oplatil jsem mu to, ale na okamžik jsem se zaseknul. Vážně? Poslední dobou mi přišlo, že se mu spíš líbí, když
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Asi po čtvrt hodině se objevil Bill ve dveřích. Podíval jsem se na něj a poté odvrátil pohled k televizi, kde běžel nějaký dokument o delfínech. Neslyšel jsem ho poté pomalu ani vydechnout. „…líbí se ti
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Když jsem se probudil, do pokoje dopadaly sluneční paprsky. Snažil jsem se pootočit, ale celé tělo mě nemístně bolelo. Připadal jsem si, jako by mě někdo rozjel parním válcem. A navíc jsem kolem sebe měl pevně
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Oběd stál vážně za to. Skoro celou dobu jsme spolu s Tomem nemluvili. Spíš jsme v tichosti jedli, jestli se tomu tak dalo říct. Po zbytek dne jsme byli doma, ovšem každý z nás zabraný do
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Ani ne za dvacet minut jsme stáli před jeho školou. Zaparkoval jsem. Za celou cestu jsme spolu s Tomem skoro nepromluvili. „Máš strach?“ šeptnu, když se odpoutávám. „Ne…“ oplatil mi také šeptem. Odpoutal se a bez
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Strávili jsme spolu s Tomem prakticky celý den. Nakonec jsem nikam nešel. Chtěl jsem být s ním. Byl jsem tak vděčný za to, co se ráno stalo, i když jsem z toho měl smíšené pocity. Možná
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Když jsem se ráno probudil, objímal jsem pouze Billův polštář. Zmateně jsem se rozhlédl, až mi pohled padl na hodiny, na nichž byl čas – 9:08. Páni, to je ranní ptáče. Anebo mu bylo blbě. Možná
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Po chvíli přemýšlení jsem si vzal notebook, který jsem tu měl, a začal se hrabat v nějakých věcech do práce. Měl jsem tu pár nedodělaných zakázek, které ovšem měly ještě termín hodně daleko. Měl bych něco
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM „Jedna… Dva… T-ři…“ zírám na panel ve výtahu, „a… štyry,“ zmáčknu tlačítko. Výtah se rozjede a v tu chvíli se mi zvedne žaludek. Ne, Tomi, klid. Už jsi zvracel venku dost. Opřel jsem se o stěnu
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL „Tomi,“ houknu na něj. Nic se neozvalo. Vyšel jsem tedy z kuchyně. „Tome,“ řeknu znovu. Žádná odpověď. Rozešel jsem se přes obývák do ložnice, ale Tom tam nebyl. Nahlas jsem povzdechnul a zaťukal na dveře od
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Došli jsme ke dveřím od bytu. Když Bill odemkl, nechal mě vejít. Následně vešel také a zavřel za námi. Okamžik mi trvalo, než jsem se dal do pohybu. Položím si krabici na botník a začnu se
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Loudal jsem se chodbami k doktorově kanceláři. Při tom jsem uvažoval nad Billem, svým životem a budoucností. Bill mi věří a já ho nechci zklamat. Věří, že si opravdu vzpomenu. Já si tím ovšem tak jistý
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Každý den byl naplněn minutami, které byly dlouhé jako hodiny, snad i měsíce či dokonce roky. Stále doufajíc, že mi doktor zavolá, že je s Tomem něco nového, jsem vyčkával, ale marně. Doktor se neozýval. Tak
