autor: *Mischa* :o* & Turmawenne -O ROK POZDĚJI- BILL Všechno to utíkalo jako voda. Čas plynul a s ním se naše životy měnily. Ale dovolím si říct, že už pouze k lepšímu. Tom se tehdy velmi rychle zotavil. Co nevidět nás pustili
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM „Tomi,“ uslyším hlas mého andílka a ucítím, jak mě pohladí po ruce. Zvládl jsem to. Žiju. Pousměju se a pomalu propletu naše prsty. Nemůžu se moc hýbat. „Tome,“ zašeptá Bill znovu a pohladí mě po té
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Všechno se to semlelo tak strašně rychle. Nepřemýšlel jsem. Okamžitě jsem se rozeběhl k Tomovi a spadl na zem vedle něj. Vzal jsem ho opatrně do náručí. Proboha! Co mu to udělal? Byl jsem tak rád,
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM „Díky,“ zaplatím taxikářovi a on odjede. Porozhlédnu se kolem sebe. Je tu úplně prázdno. Nedaleko je pár domků, ale stejně nevypadají obydleně. Vzhlédnu a prohlédnu si tenhle polorozpadlý motel. To se mi snad zdá. Kretén jeden.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Zavěsím a naplno se rozbrečím. Položím iPhone na stolek, schoulím se do klubíčka a začnu brečet ještě hlasitěji. Jak někdo může být tak krutý, že by tohle Billovi udělal? Jak mu může způsobovat takovou bolest? Jsem
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Ihned se odšoupnu dál a vystrašeně se koukám. Tak a teď mě zbije. Budiž, ať si tedy uleví. Hned podle jeho výrazu poznám, že je pořádně nasraný. „Pojď sem,“ čapne mě bez citu za ruku a
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM „Nech ho být, ty zmrde!“ zakřičel jsem, ale on se po Billovi sápal dál. Líbal ho na krku a hnusně ho olizoval. Bill plakal a snažil sebou škubat, ale ten hajzl ho nepustil. „Slyšíš? Nech ho
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Náhle mě probudila silná bolest hlavy, a pak se k tomu přidalo rovnou celé tělo. Cítil jsem se jako… znásilněný. Všechno mě bolelo a sotva jsem se pohnul. Nikde nikdo nebyl. Bylo tu naprosté ticho. Pootočil
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL „Jak dlouho… jsi tohle chystal?“ řeknu po chvíli ticha. Nedá mi to se nezeptat na tenhle jeho nechutný plán. „…dlouho,“ uzná a opět si dojde sednout na židli. „Nejspíš se nic z tohohle nemuselo stát, už
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Netrvalo to dlouho a on byl zpátky. Přinesl pití i jídlo, jak řekl. Přes rameno měl hozený provaz. Když jsem to uviděl, zhrozil jsem se a začal se sunout po posteli dál. Sakra, ušpinil jsem krví
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Ucítil jsem jen silný náraz. Ale neměl jsem potuchu o tom, že bychom nabourali. Slyšel jsem hluk a před očima se mi zatmělo. Chvíli jsem měl pocit, že je všude mě naprosté ticho. Bylo to jako
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM „Zastav, prosím, zastav,“ prosil mě stále Bill. Byl jsem rozrušený, opravdu jsem byl a nedokázal jsem to skrýt. Možná jsem mu to neměl říkat, zřejmě už vůbec ne v autě. Ale rozhodl jsem se tak. Bylo
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Jen jsem se za Tomem díval, jak odchází. Uvnitř jsem cítil tak zvláštní pocit. Jako bych se nemohl nadechnout a hrozně mě bolelo a pálilo u srdce. Chytnul jsem se zlehka rukou zábradlí a díval se
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Když jsme se po chvíli pokochali tou krásou, rozešli jsme se v podivném objetí dál. A i když se nám šlo celkem špatně, vůbec nám to nevadilo. Byli jsme spolu. Smáli jsme se a pořád se
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Skoro celou cestu jsme byli s Billem ticho, já ho držel za ruku a jen ho hladil palcem. Viděl jsem, jak ho to trápí. Opravdu si Billyho zamiloval. I on jeho. Jak se hladili po tvářích