Odplata v nemocnici 42. (konec)
autor: KaKiNkAaA ^_^ Tomovi, když se mu dostalo té noviny, radostné zprávy, co se týče Billa, se na jeho rtech po tak dlouhé době vykouzlil úsměv. Tak rád se tohle dovídal, že smí jít za ním a znovu ho vidět, aniž by
autor: KaKiNkAaA ^_^ Tomovi, když se mu dostalo té noviny, radostné zprávy, co se týče Billa, se na jeho rtech po tak dlouhé době vykouzlil úsměv. Tak rád se tohle dovídal, že smí jít za ním a znovu ho vidět, aniž by
autor: KaKiNkAaA ^_^ Uběhlo už několik dní od Billova probuzení. Od toho dne, kdy se pokusil si vzít život, ale díky Tomovi přežil. Ty dny s Tomem ale odmítal mluvit či si ho pustit nějak k tělu. Bál se toho, tak moc
autor: KaKiNkAaA ^_^ V Tomovi se v ten moment odehrával boj. Mísily se v něm všemožné pocity, a taky s ním cloumaly emoce. Bill se probudil, znělo mu neustále v hlavě. Dech se mu zrychlil, točila se mu hlava. Nohy mu zkoprněly
autor: KaKiNkAaA ^_^ Je to několik dní, co Tom každý den, každou chvíli posedával v pokoji, kde ležel jeho bratr. Stále se neprobíral. Doktoři říkali, že je to normální že to nemusí nic znamenat. Jenže nikdo nemohl vědět, jak je Tomovi s
autor: KaKiNkAaA ^_^ Ahoiii twincesťáci a úchylné dušičky <3 Předem bych se chtěla velmi omluvit za tak ukrutné dlouhé zdržení, až musela povídka do muzea. Chápu, nechat povídku stát 2roky, to nejde. Uf, to je vážně tak dlouho? Ani to člověku nepřijde,
autor: KaKiNkAaA ^_^ Ahoiii twincesťáci a úchylné dušičky <3 Chtěla jsem říct jen pár slov k úwodu. Nebudu zbytečně ale žwanit. Takže k tomu co jsem chtěla říct. Musím říct, že jsem měla v plánu úplně jinak další wýwoj téhle powídky ale nakonec jsem tedy usoudila
autor: KaKiNkAaA ^_^ Tom dorazil k Billovu bytu, jak nejrychleji mohl. Sotva popadal dech, když se zastavil před jeho dveřmi, ale to bylo to nejmenší, na co teď mohl myslet. Bylo mu těžko a cítil, že se něco stalo. Bál se toho, co
autor: KaKiNkAaA ^_^ Bill už byl nějakou chvíli v koupelně. Několik dlouhých pár minut, které se mu zdály nekonečné. Jako by se všechno kolem něj zastavilo. Celý svět, až na jeho slzy, které ne a ne přestat smáčet jeho bledou tvář. A taky bolest
autor: KaKiNkAaA ^_^ Bill si myslel, že už nic horšího nemůže být. Myslel si, že to, jak do určité chvíle žil, bylo pro něj peklo. Ale nebylo. Tohle bylo totiž peklo. Kdyby jen věděl, jaká je skutečnost, raději bude chtít žít dál
autor: KaKiNkAaA ^_^ Bill byl snad ještě víc šokovaný než kdy jindy. Nepamatoval si na nic z toho, co by mohlo usvědčovat to, co tady Tom říká. Co se mu tady snaží namluvit? Proč jej viní za to, že Juliet odešla? Vždyť on se ještě snažil
autor: KaKiNkAaA ^_^ Tom se trošku zarazil z Billovy reakce. Copak stále nevěděl, proč se to všechno stalo? Nebo byl tak moc na dně, že už i takhle mluvil? Tom to sám nechápal. Bill se na něj díval zaraženě a snažil se
autor: KaKiNkAaA ^_^ Když Bill otevřel dveře svého bytu, čekal ho šok. Nikdy by nevěřil, že když někdy otevře dveře, uvití tam stát jeho. Ztěžka zalapal po dechu. Nejenže byl v šoku a dostal strach, ale také byl překvapen. Jako kdyby měl v krku knedlík
autor: KaKiNkAaA ^_^ Jen co Tom vytáhl bratrovu složku s jeho spisem, posadil se i s ní zpátky na pohovku. Kdyby jej tohle napadlo samotného, mohl by to už dřív řešit a ne až teď. Na to je ale už pozdě, ale hlavní je,
autor: KaKiNkAaA ^_^ Rachal se v ten moment, kdy vyslovil Tom těch pár slov, na chvíli zasekla. Myslela si, že snad slyší špatně. Možná by Tom dokázal ublížit, přeci jenom nebyl svatý, ale že by udělal zrovna tohle? A hlavně Billovi? To se
autor: KaKiNkAaA ^_^ Bill poté, co se převlékl do civilního oblečení, se naposledy ohlédl po pokoji, kde strávil několik dlouhých dnů. I když byl v nemocnici, strávil zde i několik krásných chvilek, pro někoho až směšné, ale pro něj to byly krásné chvíle,