EDIT 17:25 Opět mi nezbývá, než si nasypat popel na hlavu a omluvit se za chybu, která se mi stala. Je vidět, že jsem prostě unavená a přepracovaná a dělám blbosti. Podařilo se mi sem dát špatnou verzi dvacátého dílu, kterou jsem
autor: Áďa Ahoj všichni moji milí čtenáři, co jste dosud věrně setrvali u téhle povídky. Moc se vám omlouvám, ale mám teď ve svém životě docela dramatické období. Tím, že se psaním povídek z toho všeho vybíjím, tak díky tomu jsou moje povídky
autor: Áďa Bill strašlivě zblednul, ale snažil se udržet se aspoň při vědomí, dřív, než se ho zmocní kolaps. Tom ho naštěstí už postavil zpět na zem, i tak to ale pro něj bylo těžké. Odklopýtal ke zdi, o kterou se ztěžka
autor: Áďa Tom zalapal po dechu. Tohle… tohle přece nemohla být pravda, tohle ne! Ne po tom, jak se znovu usmířili s Billem, ne teď, kdy je Billova důvěra v něj ještě křehčí, než kdykoliv předtím! „Tome… jsi tam?“ ozvala se tiše Katy. „J
autor: Áďa S příchodem Daimona do jejich bytu, jako by se Billovi obrátil život totálně vzhůru nohama. Ale směrem k lepšímu. Byl ze štěňátka absolutně nadšený, vydržel si s ním hrát celé hodiny, vytrvale hlídal, kdykoliv pejsek potřeboval ven. A jak se mu to dařilo,
autor: Áďa Od požáru, který kluci nechtěně založili, uplynul skoro měsíc. Nic moc významného se za tu dobu v jejich životech nezměnilo, až na to, že se po svátcích přestěhovali zpět do Berlína. Bill vzal Toma do svého malého bytečku, ale brzy kluci zjistili, že
autor: Áďa Bill nechápavě vyběhl z pokoje a předklonil se přes zábradlí. „Jak může hořet? Z čeho, símtě?“ Jenže tak jako Tomovi, i jemu byl důvod jasný hned poté, co doběhnul do obýváku. Oči se mu rozšířily, když viděl rudooranžové peklo. „My jsme… nesfoukli svíčky,“ šeptnul úzkostně
autor: Áďa Katy zamžourala do prostoru před sebou. Viděla bílý strop, a když se malinko vzpamatovala, tak vedle sebe spatřila i doktora a sestřičku. Musela se chvíli rozvzpomínávat, aby si uvědomila, kde to vlastně je a proč. „Jste v pořádku? Neublížila jste si?“ zeptala
autor: Áďa „Bille! Zlatíčko moje!“ vydechla Simone a oči se jí zalily slzami štěstí. Už z okna viděla, že když Tomovo auto zastavilo na zahradě jejich domu, tak že krom jejího staršího syna vystoupil i ten mladší. Oba byli sice až po špičky
autor: Áďa Tom se se zadumaným výrazem procházel největším obchodním centrem Hamburku. Přestěhoval se sem do jejich bytu, protože i když tam byl s Billem dvakrát, maximálně třikrát, tak měl na to místo pořád nádherné vzpomínky. Doma už to nevydržel, protože tam nebyl jediný,
autor: Áďa Tom nešťastně přecházel po svém pokoji. Byl to už týden, co se mu Bill neozval. Poslední zpráva, kterou o něm měl, byla z esemesky určené Simone, kde Bill před pěti dny ve stručnosti napsal, že je ok a ať o něj nemají obavy,
autor: Áďa Bill se s povzdechem rozhlédnul po svém bytě. Nebyl tady už hodně dlouho, naposledy někdy před půl rokem. A vůbec celkově od koupě tu s Tomem byli tak… dvakrát? Třikrát? Pořídili si ho jenom jako krycí útočiště. Trochu posmutněle se pousmál. Koho
autor: Áďa „Tak… a jsme v prdeli,“ zkonstatoval Georg do zaskočeného ticha, které nastalo, když Bill odběhl. „To nevypadá dobře.“ „Nemohl… nemohl to přece myslet vážně,“ zavrtěl hlavou David a roztřeseně dosednul na Billovu židli a na povzbuzení do sebe kopnul celý šálek
autor: Áďa Tom zdrceně koukal na spícího Billa. Nedělali z toho, co se mezi nimi stalo, zas až takové drama, aby měli kvůli tomu každý svůj zvláštní pokoj, ale Bill od chvíle, co se vrátil z baru, s ním nemluvil. Dělal, jako by Tom neexistoval. Neřekl
autor: Áďa Billovi se ani nechtělo otevřít oči. Posmutněle si uvědomil, za jakých okolností usnul. Sám. Tom nepřišel. Kdoví, kde je mu konec. Určitě to přehnal někde s chlastem, a teď se válí někde pod stolem. A on se po návratu na pokoj kvůli němu
