autor: Lesslee Vím, že takový konec se moc nehodí a vím, že jsem dlouho nepsala. Nechci se na nic vymlouvat a za nic se omlouvat. Prostě to nešlo…. A v nejbližší době ani nepůjde, proto tomu prozatím dávám konec. „Nemusíš to dělat…
autor: Lesslee Omlouvám se za trošku delší pauzu. Snad pochopíte, že ve škole to teď nebylo moc lehké a celá tahle situace mi dala tak zabrat, že jsem na sepsání dalšího dílu neměla ani energii. Chci ještě říct, že za chvíli odjíždím
autor: Lesslee „Tome?“ Ozval se Chris, který seděl na pohovce a byl uchvácen, na kolik programů v televizi se může koukat. Tom vykoukl zpoza dveří od ledničky a pohledem se otázal, co se děje. „Přišla ti esemeska…“ řekl opatrně a myslí mu
autor: Lesslee Chtěla bych moc poděkovat těm, kteří tuhle povídku čtou a pohánějí mě v psaní svými komentáři. Někdy je to totiž to jediné, co mě popožene psát dál. 
„Neboj, prosím tě, nikdo tady není!“ zachichotal se Tom v dokořán otevřených
autor: Lesslee „Co jsi s ním udělala?“ ozvalo se od jídelního stolu, když se se skřípnutím otevřely vstupní dveře. „Miláčku, ty jsi doma!“ odhodila kabelku matka a vrhla se ke svému milovanému synovi. Obě ruce mu položila na tvář a se slzami
autor: Lesslee Týden s týdnem se sešel a já jsem tu opět s novým dílem. Děkuji za všechny komentáře u předešlého dílu. Snad se o své dojmy a pocity podělíte znovu a uděláte mi ještě větší radost. – Lesslee Z Tomových
autor: Lesslee Myslím, že tahle moje omluva mou dlouhou neaktivitu nenapraví a chci se upřímně omluvit všem, kteří čekali na další díly téhle povídky. Snad si někteří z vás vzpomenou… a třeba i získám nějaké nové čtenáře. Snad se někteří z Vás
autor: Lesslee Ano, byla opravdu překrásná. Neviděl moc dívek, které by se její kráse vyrovnaly. Její nádherné dlouhé vlnité vlasy se ve světle leskly jako samet a její bronzové oči k nim dokonale ladily. Dlouhé černé řasy dodávaly tomu všemu ještě větší
autor: Lesslee Nechápu, jak se mi mohlo povést, aby takhle povídka nabrala úplně jiný směr. Nevím jak dál… Nevím, co s touhle povídkou bude… Chci pokračovat, ale bojím se, že jí úplně zkopu a nebude stát za nic… :/ Doufám, že
autor: Lesslee „Kdo je mrtvý, Tome, co to povídáš?! Měl jsi jen škaredý sen…“ podívala se na něj nechápavým pohledem sestra, a obočí nepřirozeně nakrčila směrem k sobě. „Bill! Kde je?!“ snažil se vstát z postele bledý chlapec. Bolest však byla silnější,
autor: Lesslee Když se k bezvládnému tělu ohnuly ještě další dívky, Viky se uklidnila, zvedla se a zamířila k Tomovi, který se seděl na lavici a bavil se pohledem na zmrzačeného bratra. „To jsem mu to nandal, co? Netvař se tak, bude
autor: Lesslee Pomaloučku vklouzl do dveří a při dovírání průvan zajistil, aby se zavřely s nepříjemným bouchnutím. Řev se utišil a spolužáci se rychle zvědavě otočili ke dveřím. Klid. Jen klid. Snažil se utišit a pomalu se porozhlédl po překvapených žácích. Skončil
autor: Lesslee Chtěla bych poděkovat všem, kteří obětují svůj čas ke čtení mé povídky. Vždy jsem nadšená ze všech vašich komentářů. I když kolikrát nemám náladu na psaní… dokonale mě nakopnou a povzbudí k tomu, abych se snažila skoulet další dílek.
autor: Lesslee Poslechl, neměl na vybranou, zvedl hlavu a uviděl Toma, jak si rozepíná zip. To snad nemůže myslet vážně. Vytřeštil načervenalé, slzami zalité oči. To nemůže být pravda…!! Prosím, ať to není pravda!! Krčil se u stěny, díval se na své
autor: Lesslee Bál se pohnout, dokonce i dýchat… Čtyřnohý přítel znervózněl a začal vrčet. „Slyšíš mě, nebo seš hluchej? Já vím, že tam jsi…“ ozvalo se znovu zpoza dveří. Bill na posteli ani nedutal, mezi dlaněmi drtil pokrývku a oči směřovaly na
