autor: Sch-Rei Tom seděl na chodbě s papíry v rukou. Přesněji s těmi papíry, které dostal od ředitele. Netušil, co v nich je. Celkem měl i strach je otevřít. Bál se toho po tom, co se dozvěděl o Billovi. Co udělal. Vždyť… Bill je vrah. Zabil
autor: Sch-Rei „Ne! Já už nechci, prosím,“ zakňučel černovlásek, kterého právě nějaký muž táhl za pouta do místnosti plné strachu. „Nechte mě být, já nechci, chci Toma!“ zavzlykal, a začal sebou šít. Neměl šanci se odtud dostat. Pokoušel se už o to, ale bylo
autor: Sch-Rei „P-rosím?“ nechápavě vypadlo z Toma. „J-jak… Jak to myslíte, že už ho… Co?“ „Slyšel jste. O Billa už nemusíte mít starosti, je v dobrých rukách. Terapie, kterou jsme mu nasadili, mu pomůže.“ Muž v křesle se ušklíbl, a začal psát něco do papírů.
autor: Sch-Rei …Zůstaneš sám. Tom seděl v jídelně u stolu. Před sebou měl talíř s nějakým jídlem, kterému ani tak nevěnoval pozornost. V rukou držel kartu s tučně napsaným jménem modrou lihovou fixou „Bill Kaulitz“. Zhluboka se nadechl, a otevřel ji. Vytáhl z něj papíry. Jen tak
autor: Sch-Rei Když jsou sliby jen slíbené… Bill pootevřel očka. Protáhl se a položil dlaň na místo vedle sebe. Podíval se tam, ale on tam nebyl. Byl pryč. Odešel. Po černovláskově tváři sjela slza. Chce ho mít u sebe. Chce zase cítit jeho
autor: Sch-Rei „Pověz, proč mi takhle ubližuješ, Tome?“ šeptal Bill a koukal do Tomových očí. Tom zalapal po dechu. Po Billových tvářích tancovaly slzy. Natáhl k Tomovi ruku, a ukazováčkem mu přejel po spodním rtu. „Přál bych si je ochutnat,“ zašeptal Bill, a
autor: Sch-Rei Tomova ústa nebyla schopna jediného slova. Nechápal Billovo chování, i když sebevíc by mu chtěl porozumět, nemohl. „Ne! Už ne… Nechte mě být! Nenávidím vás, já nechci!“ křičel hystericky do polštáře, který tlumil vzlyky. Zoufalé vzlyky plné žalu, prosby, naléhavosti.
autor: Sch-Rei Tom za sebou zavřel dveře, a čekal snad z pohledu té paní snad trest smrti. „Děje se něco?“ usmál se nervózně Tom. Vůbec netušil, o co by mohlo jít. Paní si odkašlala. „Tome, vím, že jste tady dnes poprvé, ale takové
autor: Sch-Rei Ležel unavený na posteli. Jeho tvář zdobily slzy, a v jeho očích bylo prázdno. Pootevřená pusa a dokořán otevřené oči. Zeď od krve a slz, a to samé i Billovo tělo, a kus hadru, co mělo nahrazovat oblečení. Stejně tak i povlečení
autor: Sch-Rei Zastavil se za rohem jedné chodby, a svezl se po stěně na zem. Přitáhl si kolena k bradě a pevně je objal. Naplno se rozvzlykal. Přiběhl k němu Andreas a sehnul se k němu. „Už zase, Bille? To je tenhle týden už po třetí,“
autor: Sch-Rei Čtyři stejné bílé zdi. Nic víc, jen černovlasý chlapec krčící se v koutě s přítomností pouhých čtyř zdí. S prázdno prázdným výrazem v čokoládových očích koukal nepřítomně do podlahy. Vznáší se ve svých vzpomínkách, ve fantazii, což mu dere slzy do očí. V tuhle
