autor: Ivetka ,,Nesahej na mě, ty ruce sis umyl málo, rozumíš?“ zaječel na mě tu samou větu dnes už snad popadesáté Bill a to bylo teprve 9 ráno. Připravovali jsme se na odjezd na tu svatbu. ,,Tak víš co? Já na tebe
autor: Ivetka ,,No tak kluci, pojďte to taky ochutnat,“ křičela mamka – zrovna jsme se s Billem koukali na televizi, na nějaký půjčený film, na který se včera večer koukali rodiče. Šli jsme teda poslušně dolů. Ona nás tam vlastně vedla ta
autor: Ivetka „Ježiš, mami, klid, ne? Svatba není pohroma a navíc. Svatba je klidná, příjemná událost a ty se tu stresuješ kvůli tomu, že nemáš dostatek mouky na upečení svatebních koláčků… Tak s Gorgonem jeďte a nějakou mouku si nakupte. Když
autor: Ivetka Neříkám, že mi nebylo dobře, ale ještě jsem se necítil na to, abych dělal něco, co by mi bralo energii. A navíc, nemusím nic dělat, mamka se o mě stará, jsem spokojený, Bill mě chodí navštěvovat a chová se už
autor: Ivetka „Tome, otevři mi ty dveře…“ řekla už rozčileně mamka. Neotevíral jsem z toho důvodu, protože jsem se bál, že je tam s ní Bill… „Je tam Bill?“ zeptal jsem se tiše a sednul si ke dveřím. „Ano, ano, je,“
autor: Ivetka Nevím, co bych řekl o posledních 14ti dnech. Těšil jsem se zase zpátky do školy… protože doma už je vážně nuda a navíc, mamka má společně s Gordonem taky blbou náladu, mám tušení, že přišli na to, co se mezi
autor: Ivetka Poslední dny se mi vůbec nic nedaří. Každou práci, kterou načnu, hned pokazím. V chování jsem dobrý, to vůbec ne, ale Bill? Asi se má úplně stejně jako já. Nálada na nic. Jsme na sebe věčně hnusní, nedokážeme spolu vyjít.
autor: Ivetka Jeho oči, bože, ty jeho nádherné oči, které připomínají mléčnou čokoládu, do které bych se teď hned nejraději zakousl. Je tak sladká, rozplývá se na jazyku. Je tak jemná, jako jeho doteky… ,,Líbí se ti to, že ano? Toužíš, přímo
autor: Ivetka „Auu…“ Vypískl jsem, jako malé dítě, které dostává vařečkou na holý zadek. „Co se děje, Tommy?“ vyděšeně řekl Bill a doběhl ke mně… V puse jsem skrýval ukazováček, do kterého jsem se řízl, když jsem si krájel zeleninu na můj
autor: Ivetka ,,Jak to, že nespíš, Tommy?“ abych se přiznal, nevím, čím to je, ale za poslední dva týdny nemůžu každý večer usnout. Pořád přemýšlím nad stejnými věcmi, přemýšlím nad stejnými představami, pořád, pořád si představuji to, co nikdy nemůžu mít, to,
autor: Ivetka Neprobudilo mě nic krásnějšího, než jasné sluneční paprsky, jejichž teplo mi dodávalo energii. Měl jsem skvělou náladu. Hned jsem si sedl a ještě jednou si přečetl dopis od Toma. Vložil jsem ho do nočního stolku a vstal – rychle
autor: Ivetka „Bille, nemáme čas. Musíme jet…“ zakřičel jsem na Billa. Mamka čekala před barákem s naším nových autíčkem v úmyslu nás spolu Gustavem a Georgem hodit do nahrávacího studia, abychom zkusili natočit další písničky. „Jenomže já ještě nejsem hotový…“ zahučel Bill…
autor: Ivetka „Sakra…“ vzdychl jsem sám nad sebou. Koukl jsem se na digitální hodiny položené na mém nočním stolku, oznámily mi, že za pár minut budou dvě hodiny ráno… Nemohl jsem usnout. Pokaždé jsem ho viděl, když jsem zavřel oči, a když
autor: Ivetka Zavřel jsem se do pokoje. Cítil jsem se hrozně, jako nějaká troska. Vždyť bych mohl být šťastný, ale bráním se tomu? Celý život toužím po tom být šťastný, a když mám tu možnost, tak to prostě nedokážu… a musím se
autor: Ivetka Probudil jsem se snad do toho nejkrásnějšího slunečného dne. Ale do samotného. Vedle sebe jsem nenašel žádné stopy po Billovi. Že by se mi to snad zdálo? Co si k němu smím a nesmím dovolit? Nesmím nic, jsem přece jeho