autor: Helie Tak miláčkové, je tu poslední díl, u kterého bych vám strašně chtěla poděkovat za veškerou podporu, kterou jste mi během psaní téhle povídky poskytli. Vaše komentáře mě popoháněly k dalšímu psaní, i když se mi třeba nechtělo. Jsem strašně ráda,
autor: Helie Štěstí je pouze zlatá muška, která ráda odletí. Každé ráno po víkendu je těžké, i když máte tak nenáročnou práci jako my. Stál jsme opřený o pult v džus baru, rukou jsem si podepíral hlavu a oči se mi samy
autor: Helie Vždy, když se zdá, že se jedná o sen místo realitu, věř, že se to skutečně stalo… „Dobré ráno,“ usmál jsem se na Billa, který seděl v modrém froté županu na kraji mé postele. Mezi hubenými prsty svíral hrneček s
autor: Helie Tam, kde rozum nestačí, srdce si poradí… Ani jsem nestihl ve tmě zatápat po vypínači, když jsem byl skoro až surově přitlačen ke zdi. Bill mi kradl hladové polibky, jako by snad šlo o život. Bylo to zvláštní. Od prvního
autor: Helie Duše je zvláštní věc, která umí v člověku vyvolat pocity, které by měly být zapomenuty.. Bill odešel a já jsem ještě dlouho postával u okna a zíral ven. Město z téhle perspektivy působilo úplně jinak než z okna v Henryho
autor: Helie Není dobré vzpomínat na rány minulosti… Těžko se hojí. „Kam jdete s tou skříní?! Ta patří do vedlejšího pokoje!“ hulákal Bill na stěhováky a okamžitě toho, co k němu stál zády, začal vystrkovat ze dveří. „Ksakru, kazíte mi to,“ nadával
autor: Helie I když si myslíš, že někoho znáš, osud ti vždy dokáže, jak strašně se v takové věci můžeš zmýlit. „Tak co máš dneska v plánu?“ vytrhl mě ze zamyšlení Bill. Vzhlédl jsem od nádobí, které jsem sklízel do skříněk. Bill
autor: Helie Život sám o sobě je velice přívětivý… To jen lidé si jej zbytečně dělají těžším… „Stejně nechápu, proč se chceš tak zničehonic stěhovat,“ povzdechla si Bella a zabořila mi čelo do hrudníku. Nepřítomně jsem ji hladil po dlouhé záplavě vlasů,
autor: Helie Sehnul jsem se k umyvadlu a nechal na svůj rozpálený obličej dopadat proud studené vody. Přesně to jsem teď potřeboval, abych se alespoň trochu uklidnil. Opět jsem vodu zastavil a obličej zabořil do nadýchaného bílého ručníku. Zabloudil jsem zpět do
autor: Helie Nemusíš si ani uvědomit, že se něco mění, avšak stačí mávnutí kouzelného proutku a tvůj život se rázem převrátí vzhůru nohama. „Pojď si lehnout,“ zašeptala mi Bella vedle ucha. Zvedl jsem se, zatímco ona si mě přetočila čelem k sobě
autor: Helie Jedinečné světlo v tunelu může být třeba jen pouhý úsměv, který dokáže prozářit celý den… Otevřel jsem dveře velké vily a nejistě vešel do zšeřelé chodby. Snad ještě nikdy se mi nestalo, že by byla v téhle části domu tma.
autor: Helie Tvůj svět se náhled proměnil v jeden velký kolotoč, který se ochotně točí pouze kolem jediného středu… Zapřel jsem se o barový pult a ztěžka se vydýchával. Znovu jsem se začal smát. Celé dopoledne jsem snad ani nedělal nic jiného.
autor: Helie Je to jako vábení Sirény… Zešílíš touhou zažívat jeho moc znovu a znovu, a potom už se mu nic nevyrovná… Ani dotek milující ženy… Vzal jsem jeho hlavu do dlaní a vpil se do bezchybně tvarovaných dokonalých rtů. Jen tak
autor: Helie Když sebereš na ulici psa, taky ti dřív nebo později přiroste k srdci… A vrátit jej potom majiteli? To už nepřipadá v úvahu… „Tomi! Už jsme se o tebe báli!“ skočila mi kolem krku Bella. „Kdo to je?“ zeptala se
autor: Helie Lidský mozek si občas dokáže vytvořit tak působivé iluze, že ani nepoznáš, že to, po čem pátráš, stojí celý den po tvém boku… „Šéfe? Tam ten kluk u baru s vámi chce mluvit,“ doběhl jsem za svým nadřízeným okamžitě, když
