autor: Helie Spousty vody v potoce pod tvými okny proteklo a ty stále ještě doufáš, že se jednou objeví jako černý stín u tvých dveří. Nikdy nepřestaneš věřit… „Vstávej, ospalče,“ zamumlal mi kdosi vedle obličeje. Mojí reakcí bylo pouhé přetočení se na
autor: Helie Až teprve teď jsi o sobě začal pochybovat. Co když je to všechno pravda…? „Tak si to tu užij, Tome a na večeři buď doma, prosím,“ rozloučila se se mnou Linda a její auto se rozjelo zpátky po příjezdové cestě
autor: Helie Život je velké jeviště, kde každý musí hrát… A i když ti srdce krvácí, musíš se umět smát… Vzbudil jsem se, na čele usazené slané kapičky potu, pomalu stékající přes tváře až ke rtům. Rychle jsem pár největších setřel roztřepaným
autor: Helie Žil jsi jako ubožáček, zvyklý starat se sám o sebe. Teď před tebe přivedli dvě naprosto neznámé osoby a řekli: „Říkej jim táto a mámo, miluj je, pečuj o ně, až se nebudou moci starat sami.“ Nikdo už se tě
autor: Helie Zdravím všechny =) Tak jsem tu s novou povídkou =) Osobně se mi líbí daleko víc než It’s a Game, takže doufám, že se bude líbit i vám =) Předem pěkně děkuju za všechny komentáře, vždycky mě to neuvěřitelně potěší
