autor: Estricnina Máš několik rozporuplných teorií 16. prosince 2010 21:22 Posláno na adresu: 99red_dreams@msn.de Já myslím, že svět byznysu je zrádný. Musím říct, že ho nemám moc rád. Myslím, že z toho, co popisuješ, je to pěkně podělané, ale nevyhnutelné nutkání, víš?
autor: Estricnina „Pane Kaulitzi, věřím, že si nerozumíme; paní Jelana Revestin-Kaulitzová se rozhodla tu poslední vůli napadnout. To znamená, zjednodušeně řečeno, že chce nechat anulovat přání vašeho otce a nárokovat si jeho pozůstalost.“ Anthony Bergmann si dvěma prsty sundal své malé brýle
autor: Estricnina Máš více, než tušíš Hmm… nad tím jsem nikdy opravdu nepřemýšlel. Proč? S kým máš potíže? Hehehe… Ale vážně, myslím, že možná jo… eh, dneska jsem trochu jako ve snu, ale uvidíme, co dokážu vykouzlit. Moje osobní zkušenost mě přivádí
autor: Estricnina Nemohl si pomoct, opravdu nemohl. Tom zabodl vidličku do svého kusu hovězího masa a bezmyšlenkovitě přitom skřípal zuby. Možná ho trápilo, že Billa dříve opustil uprostřed něčeho, co mohl být zpola civilizovaný rozhovor. Možná nechtěl být odtažen stranou panem Eisenhauerem,
autor: Estricnina 5. prosince 2010 17:36 Odesláno na adresu: 99red_dreams@msn.de Dnes nemám moc času, ale opravdu se tě musím na něco zeptat. Buď užitečný a přepni se do toho hlubokého stavu mysli nebo do čehokoliv, co děláš, když se opravdu zamyslíš a
autor: Estricnina „I found God on the corner of first and Amistad Where the West was all but won All alone, smoking his last cigarette I said, „Where you been?“ He said, „Ask anything“ Where were you when everything was falling apart?
autor: Estricnina Musíš zpívat, jako by nikdo neposlouchal Život je jako bonboniéra. Nikdy nevíte, co ochutnáte, ale obvykle je to docela sladké. To je opravdu dost optimistický názor, když žijeme v tak nešťastném světě. Mělo by to být spíše jako hrát flašku
autor: Estricnina Tom vypnul okno s konverzací a položil se na matraci. Opatrně, aby neskopnul svůj letitý laptop, se přetočil a zhluboka vydechl. Měsíční světlo pronikalo dovnitř skrz mezery mezi tenkými závěsy, které nebyly zcela zatáhnuté a osvětlovaly místnost jen tak, aby
autor: Estricnina No to si snad ze mě děláš srandu Pátek, 19. listopadu 2010 21:03 Odesláno na adresu: TDeluxe89@yahoo.de Napůl spím, ale myslel jsem, že dám pro tebe dohromady krátký mejl, protože jsem nebyl tak úplně ´kolem´. Už nějakou dobu jsme spolu
autor: Estricnina Máš přicházející bouřku Středa, 17. listopadu *** Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (21:33) Heeej, uf, offline chat je krása. Myslel jsem, že tady možná
autor: Estricnina Máš něco, čeho se můžeš obávat Čtvrtek, 18. listopadu 2010 10:15 Odesláno na adresu: 99red_dreams@msn.de Měl by sis více věřit, Rede, jsi pěkně všímavý. Nechodil jsem do školy v Berlíně, ale docela blízko. Hned na okraji to-ti-nemůžu-říct, protože to je
autor: Estricnina „Prr, hej – dávej pozor! Prosím, nechte mě projít, zatraceně – posuňte se, jste obrovská!“ Tom se protlačil skrz masu těl a na poslední záběr se mu podařilo proklouznout do středu vlaku. Ta síla jej poslala přímo do hrudníku muže
autor: Estricnina Tohle je asi ten nejtěžší úvod, jaký jsem kdy k nějaké povídce psala, protože vlastně vůbec nevím, jak začít. Je to jedna z povídek, na kterou hned po přečtení prostě jen tak nezapomenete. Není to žádná zábavná a krátká oddechovka,
