autor: RosePhantom Ráda bych vám k poslednímu dílu něco řekla. 🙂Tahle povídka patří mezi mé nejoblíbenější nehledě na to, kolik už jsem jich přečetla, a jsem moc ráda, že jsem se o ni s vámi mohla podělit. Vaše komentáře mi udělaly hroznou
autor: RosePhantom Po většinu cesty domů byl Bill potichu a jen roztržitě tahal za uvolněné nitě na svém maturitním oděvu. Ten den byl plný nadšení a slz smutku i štěstí. Tomův a Billův maturitní den byl neobyčejný, ale to nebyl důvod, který
autor: RosePhantom „Tome, ne…“ Bill upustil namydlenou houbu na zem a odcouval od Toma, ruce před sebou v obraně. „Ty už jsi mě dostal,“ zavrčel Tom, a uculil se. „Ne, ale já- ne, Tomi!“ Bill neměl čas se schovat předtím, než Tom
autor: RosePhantom Ačkoliv by to Bill nepřiznal, zamiloval si ranní chození do školy. Atmosféra s jemnou září rozbřesku na horizontu byla vždycky tak klidná. Zatímco ostatní studenti dávali přednost delšímu spánku a příchodu do školy na poslední chvíli, Bill si užíval svůj
autor: RosePhantom Po zavolání mamce, se Bill společně s Tomem vrátil zpět ven, a sedli si k autu. Bill si v tureckém sedu sedl před to, zamotal se do bundy a jen zíral na nápis. Omračující šok z odpoledne začal upadat a
autor: RosePhantom „Už ti přišly nějaké dopisy z vysoké, Bille?“ zeptala se slečna Roth a dál mazala tabuli. „Eww,“ zamumlal teenager a zamračil se na okurku ve svém burgeru, i když si výslovně vyžádal bez okurek. Vydoloval zbytek zeleniny ven a bezstarostně
autor: RosePhantom Bylo to, jako by to prožíval všechno znovu, do posledního detailu. Bill cítil v břiše přesně ty samé motýlky, v uších mu hrála ta samá písnička. V ruce držel stejný obrázek Toma. Zamračil se; nemohl si vzpomenout, co se po
autor: RosePhantom Zase tady byla ta část roku. Den, který všechny zamilované dvojice nadšeně očekávají, zatímco zbytek světa si sotva všimne, že je tady. Bill patřil do skupinky teenagerů, kteří tento den nenávidí po celých šestnáct let svého života. Na sedmnácté narozeniny
autor: RosePhantom Bill zazíval, znuděný svými povinnosti. Nebyla to jeho vina; měli pracovat ve skupině. Ale když se řekne ve skupině, znamená to, že je vystrčený ze všech povinností, a jediným jeho úkolem je všechny podepsat. Ale nevadilo mu to. Byl naprosto
autor: RosePhantom Bill se zavrtěl proti polštáři a pomalu se podíval z okna, zasténal pod prudkým světlem. Nový rok, první den v novém roce. Čas předsevzetí ztratit váhu, pracovat usilovněji, nalézt sám sebe. Pro Billa dnešek neznamenal nic, než intenzivní kocovinu. Opatrně
autor: RosePhantom Bill si unaveně sedl na kraj pohovky, zíval a přehazoval si klíčky od auta z jedné ruky do druhé. Podíval se na hodiny a zamračil se. Jestli si Tom nepospíší, přijedou pozdě a zaparkovat bude téměř nemožné. A co mu
autor: RosePhantom Ahojky 🙂K tomuhle dílku „Breaka“ jak jsem si to osobně pojmenovala, bych vám chtěla něco říct. Měla jsem opravdové dilema, když jsem překládala jednu část, a to tu, ve které má Tom „lekci angličtiny.“ V originále to dává naprosto dokonalý
autor: RosePhantom Bill zadržel dech, když uvolnil prsty levé ruky a sledoval, jak se mu napínají svaly pod jeho novým tetováním. Proces hojení se blížil akorát ke konci a už jen nepatrná bolest dávala najevo při každém prudším pohybu, že tam tetování
autor: RosePhantom Byl to skoro týden, co Bill naposledy mluvil s Tomem. Byl to skoro týden od Billovy poslední důležité zkoušky na střední škole. A byl to také skoro týden od doby, co Tom Billa políbil. Bill byl venku na zahradě v
autor: RosePhantom Bill tupě klepal koncem své tužky o lavici, jak němě zíral na černou tabuli. Tahle esej ho zabíjela. Kdyby to teď ukončil a odešel, přišel by o body za nedostatečné ukončení. A k čemu mu tahle esej do háje vůbec
