autor: blame_my_dirty_mind „Co udělal tentokrát?“ řekla paní Sandersová unaveně, když se usadila v kanceláři ředitele. „To je v pořádku, paní Sandersová,“ řekl ředitel klidně. „Tentokrát tu nejste kvůli vašemu synovi, ale chci s vámi mluvit o tom, jak se vám podařilo Jimmyho
autor: blame_my_dirty_mind Tady to bylo, spektákl ohňostrojů ve vesmíru, vždycky se na to hezky koukalo, jako by stovky světlušek svítily a zhasínaly v temné noci, až na to, že každý záblesk znamenal stíhačku, která byla zničena. Bylo těžké uvědomit si, jaký je
autor: blame_my_dirty_mind Tomekova mysl byla stále plná chaosu, nebyl schopný si dát jedna a jedna dohromady. „Nemůžu tomu uvěřit. Celou tu dobu jsi nás mohl všechny zachránit.“ „Ne, nemohl,“ odpověděl Billeam; obličej přísný. „Byl jsem to já, kdo vždycky urgoval, aby Král
autor: blame_my_dirty_mind „Ne, ne, ne, ne. Takhle to neskončí. Prosím, řekni, že takhle to neskončí.“ Jimmy zatahal tetu Janine za rukáv. „Proč ne? Tragické konce můžou být taky dobré, víš. Jako Romeo a Julie nebo Thelma a Louise. Ti nemohli skončit lépe,
autor: blame_my_dirty_mind Tomek se díval zpoza observačního stolu, jak se dveře do Dogo hangáru otevřely a jeho stíhačka pomalu vlétla dovnitř a zaparkovala na plošině. Vyběhl k branám do hangáru a netrpělivě čekal, až se otevřou, ale sirény pořád houkaly a červená
autor: blame_my_dirty_mind Tomek se díval na strop své cely, Psí lordové ho uvrhli do vězení hned po jeho návratu za to, že se vzepřel rozkazům. Nečekal, že ho uvítají tak jako minule, samozřejmě že ne, ale vlastně vůbec nečekal, že by se
autor: blame_my_dirty_mind Královské komnaty na velínské lodi byly obydleny několika členy Kočičí letky společně s Královskou rodinou. Kočičí král je předvolal kvůli nějakému důležitému prohlášení. Pokaždé Billeam předpokládal, že nějak přehodnotí své plány, jelikož vždycky váhal, zda použít jejich zbraň, ale k
autor: blame_my_dirty_mind „Děláš si srandu, že jo?“ Teta Janine se na Jimmyho otočila. „Hmm?“ „Takhle to neskončí, že ne?“ řekl Jimmy. Teta Janine našpulila rty namísto odpovědi. „Co? Chceš říct, že tím to končí?“ „Víš, ne všechny příběhy můžou mít šťastný konec,
autor: blame_my_dirty_mind Tomek hodil poslední vrstvu hlíny na hrob příšery. Všechno ho z té práce bolelo, musel vykopat díru a pohřbít ji. Ale celou tu dobu pracoval s dobrou náladou a úsměvem, myslel na to, aby to rychle dodělal a vrátil se
autor: blame_my_dirty_mind Billeam se na Tomeka kradmo podíval, jako by kontroloval jeho reakci. Tomek se zamračil. „Víš, že tak jsem to nemyslel,“ řekl. Billeam odvrátil pohled, bezpochyby, aby se schoval. Jeden pohled do jeho očí a jeho vina by byla prozrazena. Dokonce
autor: blame_my_dirty_mind Billeam přemítal nad slovy psa. Nikdy nečekal, že uslyší psa přiznat porážku nebo jeho podřazenost. Pes měl pravdu; měl by mít radost, že to slyší. Přeci jen to byl jeden z jeho cílů. Namísto toho ho ale psův proslov zanechal
autor: blame_my_dirty_mind Na jeho polonahém těle se leskl pot. Billeam vydechl a utřel si krůpěj z čela. Nadechl se a zatáhl silněji. Větev byla silná a nechtěla se poddat. Od rozbřesku spolu začali pracovat na postavení přístřešku, který bude lepší než stan.
autor: blame_my_dirty_mind Billeamovou myslí prolétalo milion myšlenek, zatímco zíral na psa. Nejdřív si myslel, že jen použil špatné slovo, ale pes slova dokončil pohybem ruky, dotkl se svého srdce dlaní a tak nebylo možné, že by tím chtěl říct něco jiného. „Tomek
autor: blame_my_dirty_mind Perihelium Prokyonu Alfa se blížilo, to znamenalo, že rasa byla každým dnem blíže vyhynutí. Tomekův vždy přítomný optimismus začínal polevovat. Bez štěstí se vrátil zpátky do osady, doufal, že najde nějaký způsob komunikace z věže, ale našel tam pouze chabě
autor: blame_my_dirty_mind Dny na trpasličí planetě byly mnohem delší než na jeho planetě a hustý les je hostil chladnými nocemi a dusnými večery. Všechny dny byly bez mráčků, a tak nikdy nepršelo, i přesto se ale jednou za čas les plnil hustou
