autor: blame_my_dirty_mind Alespoň že už přestal štěkat. Billeam si povzdychl, když nastalo ticho. Teď mohl konečně odpočívat. Měl by se snažit odsud dostat, obzvlášť teď, když neměl pouta, ale teď byl až moc unavený na to, aby mu psí přítomnost vadila. Uklidňující
autor: blame_my_dirty_mind Tomek zaúpěl. Usykl a dotkl se svého hrudníku. Zvedl svou uniformu. Byla tam spousta krve, ale naštěstí to bylo jen škrábnutí. Zvedl se a všiml si, že příšera znovu míří ke kočce. Zavrčel a rychle se začal dívat po tělech
autor: blame_my_dirty_mine Tomek šel odhodlaně ke své lodi. Kocour na něj syčel a vrčel. Nebyl vůbec vděčný za to, že ho zrovna nakrmil, to bylo zjevné, v jeho hlase byla slyšet čistá zloba. Skoro si myslel, že jeho kočičí nenávist překročila úroveň
autor: blame_my_dirty_mind Malá osada za zdmi arény byla tichá, bez života. Stopy boje byly všude. Na zemi bylo bezpočet těl, vězni i Ještěři. Samozřejmě, že bez zámků a příšer Ještěři věděli, že jsou ztraceni. Ti, kteří ostatní potlačují, se mají za mocné,
autor: blame_my_dirty_mind „Slíbilas, že už nikdo neumře, viď?“ řekl Jimmy rychle, než mohla teta Janine pokračovat. „Vlastně jsem řekla, že nic slíbit nemůžu.“ Pokrčila teta Janine rameny. Jimmy se na ni prosebně podíval. „Nevím, jestli chci vědět, jak to dopadne.“ Teta Janine
autor: blame_my_dirty_mind Tomek skoro nespal, a jak to tak vypadalo, nespal ani jeden z vězňů. Mysleli na to, co je čeká, a to bylo něco, co jednoho udrží beze spánku; báli jste se zavřít oči a děsili se nadcházejícího dne, a pokud
autor: blame_my_dirty_mind Tomek se držel ve stínech stromů a uprostřed keřů, v žaludku cítil zahořklost z toho, jak byl svědkem robotova únosu kočky. Nemusel se dvakrát zamýšlet, aby přišel na to, že nemá smysl s tím velkým robotem bojovat. Jeho šance na
autor: blame_my_dirty_mind INFO: vše, co je psáno kurzívou, znamená, že je to v cizí (mateřské) řeči, které ten druhý nerozumí. Vy tomu však rozumět budete 🙂 Tomekovi po tvářích stékaly říčky slz. „Proč? Proč jsi ho nezabil?“ vzlykal, držel Andraze v náručí
autor: blame_my_dirty_mind Velitel letky Kočkovitých vstoupil do Velké Haly a jako obvykle byla plná všech možných druhů Kočkovitých, všichni byli poddaní Královské rodině, nikdo z nich ale netančil nebo se neveselil. Všichni stáli na místě, následovali ho pohledem, zatímco šel k vyvýšené
autor: blame_my_dirty_mind „Dny ubíhaly a pocity Psovitých se dramaticky změnily. Očekávání se změnilo ve strach. Ti nejchytřejší z Psovitých se sešli, aby diskutovali a přišli na metodu obrany, ale jejich naděje nebyly moc vysoké. Kočkovitým trvalo roky, než svou zbraň postavili a
autor: blame_my_dirty_mind „Umřel?“ přerušil ji Jimmy. „Zemřel, ale pak znovu ožil,“ odpověděla teta Janine. „Co? Jak by to asi udělal?“ zeptal se Jimmy a kulil nechápavě oči. Teta Janine se zasmála. Přeci jen v něm bylo dítě. „To ti teď nemůžu říct,
autor: blame_my_dirty_mind „Dobře, připrav se na odlet,“ oznámil Andraz. „Ještě dvanáct minut a budeme z dohledu.“ Začal mačkat čudlíky a zadávat rozkazy do navigačního počítače. „Rozumím,“ odpověděl jeho partner, také si připravil svou loď. Najednou mu na monitoru začalo blikat varování. Zalapal
autor: blame_my_dirty_mind Tento příběh se odehrává v dávné minulosti, jakožto je napsán ve hvězdách, které jsou miliony let staré, i tak se ale odehrává ještě dál od budoucnosti, tak daleko v čase a v prostoru, který si ani nedovedete představit. V čase,
autor: blame_my_dirty_mind K mému nesmírnému potěšení, a doufám, že i vašemu :o), tu dnes můžu uvést překlad prvního dílu povídky se zvláštním názvem FOE, kterou jsem v roce 2014, kdy byla na THF zveřejněna, přečetla jedním dechem a s nadšením. Mám ráda
