autor: °GinevrA° Epilog 12. listopadu 1993 Nejistota: jako když ve tmě otevřete oči dokořán, pak je pevně zavřete, pak je otevřete a oslepí vás stříbrné tečky vytvořené tlakem na rohovky, stisknete je, zamrkáte jimi, zaostříte a znovu vás oslepí, ale aspoň nějak
autor: °GinevrA° Tom zastavil jen na tak dlouho, aby se mu podíval do očí, a bylo děsivé, co v těch tmavých duhovkách viděl. Polkl v křečích a opřel si zpocené čelo o Billovo. Oba zavřeli oči a Tom naposledy vyčerpaně přirazil, čímž donutil
autor: °GinevrA° Když se posadil na posteli a nohama se dotkl podlahy, pocítil palčivou bolest v žaludku a velmi silnou bolest hlavy, což byl důsledek šílené směsi z předchozí noci. Jednu ruku si položil na břicho a druhou na čelo a mírně
autor: °GinevrA° Mrtvý. Uplynulo příliš mnoho času, aniž by kdokoli cokoli řekl. A bolelo to. Viděli ho, viděli ho ten den, před několika hodinami… byl normální, byl… živý. Bylo to něco, co se ještě nedostalo do jejich mozků, ale proniklo do jejich
autor: °GinevrA° „Bille, Ježiši!“ Stěžoval si Tom, když se díval, jak jeho bratr dělá něco, co nesnáší. Černovlásek sáhl do malé krabičky s otvory, vytáhl živou myš a držel ji za ocásek. Zvířátko se kroutilo, a ještě víc se vrtělo, když ho
autor: °GinevrA° Bill otráveně proklínal neustálé „driiiiiin“ budíku. „Tome…“ „Mmm…“ „Je deset minut po sedmé…“ zamumlal. „Myslím, že…“ „Mmmmm…“ Uplynulo několik minut beze slov. Kdyby to záleželo na Billovi nebo Tomovi, nikdy by neopustil postel. Měl rád ten pocit, když si brzy
autor: °GinevrA° 26. května 1992 „Na co tu zbraň potřebuješ?“ Zeptal se muž v bílém jménem Frank z druhé strany malé televizní obrazovky. „Zbraň?“ Začal Tom. „Oh, na nic… jsem… jak se to řekne? Paranoidní,“ uzavřel v dokonalé souhře s modře oděným
autor: °GinevrA° „Saremo tempesta, tempesta e calore, la ghigliottina di ogni legge morale“ „Budeme bouří, bouří a žárem Gilotinou každého morálního zákona“ Litfiba – Paname „Tomi… jsi vzhůru?“ Bill se tiše odplazil ze své postýlky k Tomově, posadil se na paty a
