autor: Zarlina O 1 rok a 10 dní později „Bille, broučku?“ Billova matka Simone zaklepala na jeho dveře, a aniž by čekala na odpověď, otevřela je a zcela ignorovala Billův otrávený povzdech z místa, kde seděl na posteli a kreslil. „Mohl bys
autor: Zarlina Prosím, nechci, abys mě nenáviděl Ticho v kabině kamionu bylo těžké a dost nepříjemné. Bylo to, jako by se dva mladí muži už více neznali a žádný z nich nevypadal jako ten, kdo by zahájil konverzaci, nebo začal vysvětlovat, o
autor: Zarlina Nikdo ho neviděl Tom si nemohl pomoct a jeho mysl se toulala, zatímco šel k malé kavárně, kterou viděl předchozí večer. Nebylo to moc blízko motelu, ale nebylo to ani daleko a necítil se na to, aby startoval svůj kamion
autor: Zarlina Proč jsi vzhůru? Bill ležel a zíral z okna s Tomovými silnými pažemi kolem sebe. Zapomněli zatáhnout závěsy, než šli do postele, takže měsíční světlo svítilo přímo na něj a Billova mysl pořádala závody, zatímco cítil Tomovo pomalé oddychování na
autor: Zarlina Já nejsem vyděšený Tom nechal svůj pohled bloudit po místnosti a netrpělivě čekal na Billa, až vyjde z koupelny. Mladík byl ve sprše, a i když tam vůbec nebyl dlouho, Tom už byl neklidný, že je Bill pryč od něj.
autor: Zarlina S tím nesouhlasím Tom pohlédl na mladíka sedícího naproti němu, jenž v tichosti jedl své jídlo, aniž by jedinkrát vzhlédl. Jejich den byl dlouhý a tichý, ani jeden z nich nevěděl, co říct, aby rozveselil náladu a s každou cedulí,
autor: Zarlina Budeš mi chybět Bill seděl s překříženýma nohama na posteli, sledoval televizní obrazovku, zatímco čekal na Toma, než vyleze ze sprchy. Bylo docela brzy, dřív než byli zvyklí ráno vstávat, ale Tom se probudil a odešel z postele a krátce
autor: Zarlina Děsí mě to Tom se podíval na Billa, který seděl na druhé straně kabiny kamionu a zíral ven na déšť, zatímco jeli v tichosti. Mladík byl po celý den tichý, sotva promluvil, když mu objednával jídlo, jen přikývl na to,
autor: Zarlina Jaké by to mělo být? Tom si nebyl jistý, co jej vzbudilo, ani si nepamatoval, že by usnul, jediná věc, kterou si pamatoval, byla, jak ležel a pozoroval mladíka, který to asi po půl hodině boje proti zavírajícím se víčkům
autor: Zarlina Neopouštěj mě Bill seděl sám v jedné z několika kójí v malé hospůdce, kde pro ně Tom koupil večeři. Bill nebyl příliš hladový a tak hodinu poté, co Tom dojedl své jídlo, se stále snažil dostat něco do žaludku, ale
autor: Zarlina Jsi okay? Tom měl ten den nějaké vážné problémy, když přišlo na udržení očí na silnici a měl ještě větší problémy zůstat vzhůru. Měl pravdu, když si myslel, že se nedočká žádného spánku, protože se nedočkal, místo toho celé ráno
autor: Zarlina Já tě nechci Tom několikrát zamrkal s ústy překvapeně otevřenými dokořán, jak zíral dolů na mladíka, který ležel na posteli a díval se na cokoliv, jen ne na Toma. Nemohl tomu uvěřit, no, mohl, ta místnost nebyla zrovna zvukotěsná, čemu
autor: Zarlina To nic není „Myslím, že si musíme promluvit.“ Tom překvapeně zamrkal, vysoce zmatený z Billových slov. Co tady proboha bylo k mluvení? A proč by to nemohlo počkat? Bylo pět hodin ráno, prokrista, ten kluk by měl spát. Stejně tak
autor: Zarlina Děje se něco? Trvalo to nějakou dobu, než se Bill pořádně probudil z toho divného snu, ale když se konečně dostal zpět do reality, pomalu otevřel oči a posadil se v malé posteli, cítil se trochu zmatený tím, jak prázdná
autor: Zarlina Takže takové to je? Tom zíral na Billa hodiny, snažil se přijít na to, co se mu mohlo stát, že jej to přinutilo opustit celý jeho život a udělat něco tak nebezpečného, jako jet stopem do New Yorku. Snažil se
