autor: Izzap Epilog: Nepořádek v suterénu Ztěžka vydechla a šoupala nohama po koberci. Šinula si to do ztemnělého suterénu. Den byl teprve v polovině, ale v temné místnosti nebylo ani jedno okno. Přeskočila poslední schod, levou rukou se chytila zábradlí a opatrně
autor: Izzap „Máš dopis?“ zeptal se Tom asi pošesté za posledních pět minut. Georg zakoulel očima a poklepal na kapsu kabátu. „Je přímo tady,“ ujistil dva ustarané kluky stojící proti němu. „Je pořád tam, kam jsem ho dal, ještě mu nenarostla křídla
autor: Izzap Vzpomínáte si, pane Kaulitzi? „Bille, máš návštěvu!“ Avin hlas se ozval z přízemí a zabrzdil Tomovy ruce položené na šestistrunné staré akustické kytaře. Dredáč vzhlédl a setkal se s Billovým zvědavým pohledem. Návštěva? Jistě, Bill si udělal za posledních šest
autor: Izzap Nový start Takže k věci, mami. Bill a já jsme… něco jako… chodíme spolu? Tahle věta byla napsaná slabě a bylo jasné, že byla několikrát vymazaná a přepsaná. Papír byl v té oblasti slabý a drsný, jak si Simone všimla,
autor: Izzap „Oh, ne, Bill je stále studentem,“ odpověděla paní Trümperová Georgovi, zatímco kráčeli do jídelny. „Jamesi!“ Vzhlédla do horního patra domu a zvedla hlas. „Jamesi, večeře je připravena. A máme hosta!“ Otočila se zpět ke stolu a sedla si na jeden
autor: Izzap 100 let „Kurva…“ zamumlal Georg. Jeho slova se rozplynula v odpoledním vánku opírajícím se mu do kůže. Georg se rozhlédl, otáčeje hlavou, aniž by pustil vodní pumpu. Obvyklý pohled na park byl pryč. Bill a Tom nikde nebyli. Rozviklaný piknikový
autor: Izzap „Eleanor, dnes si půjdeš lehnout,“ oznámil pan Trümper, když se štosem papírů z práce v ruce míjel na cestě do kanceláře salónek. Neslyšel žádnou odpověď, zatímco tiše položil papíry na stůl. ´To je divné´, pomyslel si a se zvědavostí v
autor: Izzap Návrat domů a matčin pád „Kdepak to jsme?“ zeptal se tiše Bill a nahnul se k Tomovi, zatímco jejich taxík zahnul do ulice, v níž stály samé kuriózní předměstské domy, jeden od druhého téměř k nerozeznání. Bylo pozdní odpoledne. Dva
autor: Izzap Bill se probral z dřímoty, protáhl se a zamrkal. Zívl. Otočil se na bok a zjistil, že není v posteli. Nejen, že nebyl v posteli, on nebyl ani v pokoji. Nebo v domě… Poskočil na sedadle a popadl oběma rukama
autor: Izzap Ztracený domov a nový domov „Jdu ke Georgovi!“ zavolal Tom do domu a rychle za sebou zavřel dveře, aby zmizel dřív, než jeho matka dostane šanci zeptat se, kam zmizel na většinu dne. Konec konců byl to jeho první den
autor: Izzap „Proč?“ zeptala se Billova matka, která v kanceláři pana Trümpera stála u okna zády ke svému synovi a těkala očima po zahradě. Slunce ozařovalo krásné květiny a dodávalo světu falešný nádech radosti. Žena si přála, aby paprsky byly schopné zakrýt
autor: Izzap Matčina noční můra Bill se v reakci na matčin zděšený tón přikrčil. Každý sval v jeho těle se třásl strachy, údy mu ztuhly. Ani se nehnul. Na myšlenku na to se otočit, aby vzbudil Toma, zapomněl, ostatně by to stejně
autor: Izzap Hořkosladké shledání Bill se usmál a konečně se odtáhl natolik, aby se mohl Tomovi podívat do tváře. Několik minut oba mlčeli. Pouze si hleděli do očí a usmívali se. Navzájem se zkoumali, jako by pro ně bylo těžké uvěřit, že
autor: Izzap Hořkosladké shledání Tom přešel od otevřené skříně zpět ke své posteli v hostinském pokoji, přičemž kontroloval, zda nepřehlédl nějaké zapomenuté věci, které by unikly jeho pozornosti při minulé kontrole. Zastavil se před postelí a podíval se na svoji stále z
autor: Izzap „Wilhelme, nebyl jsi včera odpoledne s Florence?“ zeptala se jen tak mimochodem Billova matka následujícího rána u snídaně. Rodina Trümperových, s výjimkou Billova otce, seděla u stolu v jídelně obklopená různými výrobky z pekařství. Billova matka seděla v čele, židle
