autor: emraud „Ne.“ „Ne?“ „Ne!“ „K čertu, ano!“ Bill dupl nohou jako malé dítě a zamračil se, když pohlédl na Toma. „Říkám ti, že tohle nebude fungovat,“ konstatoval Tom skutečnost. Podal papír zpátky Billovi, který teď trucovitě špulil rty jako desetileté dítě.
autor: emraud „Ovocné kroužky.“ „Sýr.“ „Vajíčka.“ „Směs na palačinky.“ „Chceš jahody?“ „Jahody!“ „Bochník chleba.“ „Párky.“ „Mňam!“ „Hmm… Pivo.“ „Tati, pan Tomi říkal, že nějakou dobu pivo nemůžeš,“ řekla Gillian a poškrábala se gumovým koncem tužky na hlavě. Jako na povel vešel do
autor: emraud „Kaulitzi…“ …… „Kaulitzi!“ Zavolal Tom už po několikáté. …… „Bille!“ „Ano, ano, už…“ Černovlasý muž se odmlčel. Tom si povzdechl a zavrtěl hlavou. Odložil vidličku na talíř a přešel ke stolu mladšího muže, kde Bill seděl a neustále klikal myší.
autor: emraud „Šéfe!“ Tom vyšel ze dveří kolem velkých nádob lemujících zadní část domu, kde Bill stál. Rukávy jeho nadměrné veliké košile byly toho sobotního poledne kvůli horku vyhrnuty. Nabíranou zástěru měl volně uvázanou kolem pasu a jeho dlouhé dredy byly svázané
autor: emraud Tom přesunul svůj pohled z papíru, který držel, na jistého černovlasého muže, který s úsměvem na tváři rozdával šálky s kávou svým kolegům. Ošil se, když ho pozoroval a slyšel, jak zdvořile k nim mluví. „Děje se něco, pane?“ Zeptal
autor: emraud Mám tady pro vás novou povídku, kterou jsem plánovala překládat už roky, stále jsem to z různých důvodů odkládala, ale přesto se mi do podvědomí neustále vracela, až jsem se konečně rozhodla, že se na ni vrhnu. Pro mě to
