autor: Michelle M. Tom kráčel rázně školní chodbou, až mu batoh nadskakoval na zádech. Míjel spolužáky, na pozdravy neodpovídal. Došel až k plechovým skříňkám. Už zdálky mohl vidět černovlasou holku, přehrabující se v jedné z nich. Zabouchl jí skříňku před nosem. „Děláš
autor: Michelle M. Harry prudce oddechoval a plný hněvu si pohledem měřil světlovlasou postavu před sebou. „Nebo radši neříkej nic,“ zašeptal Draco a postoupil o další krok blíž k Harrymu. Očima klouzal po jeho těle a cítil motýlí křídla, lehounká jak vánek,
autor: Michelle M. Moc se omlouvám za dlouhé čekání, ale podzim pro mě byl vážně hektický. Budu se snažit, aby prodlevy mezi dalšími díly nebyly už tak velké. Doufám, že si tenhle díl užijete 🙂 Vaše M. Měl pocit, že ho někdo
autor: Michelle M. „Jaký jsi měl den, Draco?“ Nebrečet! „Fay se tě na něco ptá.“ Nemuset odpovědět. „Fajn.“ Zmizet… „Draco, jsi hrubý!“ Narcissa se zamračila. Ocelově šedé oči blýskly zpod světlého obočí. „No a co?“ „Draco!“ „Co, matko…? Zatím jsem se to
autor: Michelle M. „Ne, to není pravda. Řekni, že sis to jen vymyslel, abys mě od sebe vzdálil. Tak řekni… řekni to!“ vykřikl Harry a jeho oči se dívaly tak nechápavě. Jako kdyby nemohl uchopit obsah těch slov. Uvědomit si, co jimi
autor: Michelle M. „Dobré ráno,“ zašeptal Bill a naklonil se nad spícího Toma. „Tomi…“ Mazlivě se otřel tváří o Tomovo nahé rameno, odhrnul na stranu těžké dredy a přitiskl rty na spánkem rozehřátý krk.„Hm,“ zamumlal Tom a zavrtěl se. „Ještě nechci… to
autor: Michelle M. „Fay, dáš si ještě trochu dýňové šťávy?“ zeptala se Narcissa plavovlasé dívky. „Nebo snad kapku vína?“ „Děkuji madam, dýnová šťáva by byla perfektní,“ odpověděla dívka způsobně a pokorně sklonila hlavu, zatímco Narcissa pokynula, aby její sklenička byla doplněna. „Jsi
autor: Michelle M. „Pottere, na slovíčko.“ Harry se ohlédl přes rameno a za sebou uviděl Snapa. Evidentně šel z hodiny, protože měl v ruce několik knih a kolem něj ven z učebny proudili studenti. Harry mlčky popošel několik kroků směrem k černovlasému
autor: Michelle M. Když znovu otevřel oči, byl v pokoji sám. Tentokrát věděl, že je úplně sám. Nebyl tam nikdo skrytý v neviditelném plášti, jen on. Cítil obrovskou bolest na hrudi. Věděl, že svým rozhodnutím zasadil svému srdci smrtelnou ránu. Cítil, jak
autor: Michelle M. Tom vstoupil do pokoje, který sdílel se svým dvojčetem. Ještě nikdy mu nepřišel tak cizí. Vždycky působil útulně a Billova přítomnost mu dodávala příjemný nádech blízkosti a důvěrnosti, ale dnes to bylo jiné, Bill ležel na své posteli, tiše,
autor: Michelle M. „Ne, Tome… prosím, ne,“ Bill seděl na posteli, objímal rukama sám sebe. Zarudlýma, ubrečenýma očima sledoval svého bratra, který přecházel po pokoji jako šelma v kleci, vzteky přímo bublal a občas do něčeho kopnul nebo bouchnul pěstí. „To nemůžeš.“
autor: Michelle M. Tom seděl na bílé lavici ve studené nemocniční chodbě a neklidně prsty poklepával v rychlém rytmu do svého stehna. Uplynulo asi půl hodiny, co muži v reflexních červenožlutých kombinézách zmizeli s jeho bratrem za prosklenými dveřmi. Ta nejistota byla
autor: Michelle M. Přitiskl dlaň na odhlenou kůži na boku a pohladil vystouplou kost kyčle. Znovu ten pohyb zopakoval. Tělo pod ním se neznatelně chvělo. Pohledem sklouzl k Billově tváři. Měl přivřené oči a lehce pootevřené rty, skrz něž unikalo tiché sténání.
autor: Michelle M. Trvalo hodiny, než se Harry uklidnil natolik, aby byl schopný zas trochu uvažovat. To, že utekl z Dracova pokoje, byla jediná možnost. Kdyby tam zůstal… nedokázal říct, co by se stalo. Už už se rozeběhl k posteli, kde Draco
autor: Michelle M. Bill seděl v pokoji, oči upřené na bílou stěnu proti sobě a bez pohnutí sledoval drobnou skvrnku, která tam zůstala ještě od léta po Tomově pokusu zabít komára. Díval se na ni, ale nevnímal ji. Pořád a pořád dokola
