autor: Michelle M. Překvapeně zamrkal. Tohle bylo víc než všechny jeho tajné sny. Tupě zíral do vody, téměř neznatelně zabarvené do modra koupelovou solí… bojoval sám se sebou. Bill rychle zakryl svůj klín dlaní a snažil se být neviditelný. Tohle bylo příliš
autor: Michelle M. „Nic neříkej,“ zašeptal Tom s pohledem zabořeným do Billových potemnělých očí. „Proč jsi to udělal?“ řekl Bill s nečitelným výrazem ve tváři. Tom divoce potřásl hlavou a s Billovým tričkem v rukou se posadil na svou postel. Zahanbeně sklopil
„Loučit se s tebou nebudu, protože za pár dní se nám stejně přijedeš ukázat,“ menší podsaditý lékař, jehož si Bill pamatoval z toho rána, kdy se po nehodě probral v nemocnici, měl zrovna službu, když se konečně dočkal dne, kdy ho z
„Jé, mami,“ Bill vykulil překvapeně oči, když druhý den do dveří namísto Toma vstoupila Simone. „Co tady děláš?“ Matka se k němu sklonila a lehce ho políbila na tvář. „Ahoj zlatíčko, to je překvapení, co?“ Spěšně shodila z ramen rozepnutý tmavý kabát,
„Nic neříkej,“ zamítavým pohybem zastavil příval slov, který očekával, že z Billových úst vytryskne hned, co chytí dech. „Já vím, že ti asi přijdu jako blázen, ale já… prostě mi chybíš, Bille. Hrozně se mi stýská, doma je bez tebe takové prázdno.
Tom měl pocit, že snad špatně rozuměl. „Cos to říkal? Tos byl ty, kdo Billa srazil?“ Nevěřícně sjel pohledem z Doriana zpátky k Billovi. „Jak se tu s ním můžeš po tom všem takhle bavit?“ vyjel na bratra podrážděně. Bill poplašeně zamrkal.
Dny ubíhaly pomalu svým neměnným tempem, Billovi se zdálo, že se přímo plazí. Jeho zranění se hojila docela dobře. Přesto když se poprvé uviděl v zrcadle, neodpustil si menší hysterický záchvat. Všichni ho uklidňovali, že se nemusí bát nějakých následků, že se
Druhý den v nemocnici se stěží donutil na Billa podívat. Přišel si jak ten největší pokrytec pod sluncem, ale nedalo se s tím nic dělat. Přece nemohl Billovi prozradit, že si přečetl jeho povídku, nemohl přiznat, jak na něj zapůsobila… a už
Byla asi jedna hodina po půlnoci, když si Tom protřel oči pálící únavou a zamyšleně odložil notebook vedle sebe. Prodíral se těmi řádky a před očima mu vyvstával příběh obou chlapců. Zaujalo ho to, dokonce by se dalo říct, že ho to
Simone se zarazila uprostřed pohybu. „Proč ne? Vždyť ses nemohl dočkat.“ Tom znovu zavrtěl hlavou. Tvářil se tak zoufale, že ho Simone bylo najednou strašně líto. „Bojím se.“ Pustila kliku a konejšivě ho pohladila po tváři. „Ale prosím tě… tak si tu
„Pane doktore, jsem Simone Kaulitzová,“ nepříliš vysoká žena se světle hnědými krátkými vlasy se zvedla z lavičky, když ze sálu, nad nímž svítilo červené světlo Nevstupovat, konečně vyšel lékař. Ještě si otíral pot z čela. „Řekněte mi, prosím, jak je na tom
Po přečtení několika prvních řádků musel notebook odsunout stranou. Snažil se vstřebat to, co právě zjistil. Bylo to úplně šílené. Postavy z populární knížky pro děti a něco tak… no prostě šíleného. Nemohl ani najít to správné slovo. Harry Potter a Draco
Nemohl usnout. Neklidně se převaloval z jedné strany na druhou. Muselo už být určitě kolem půlnoci, když uslyšel podivné zavrzání bratrovy postele. To ho zaujalo. Znělo to, jako by Bill vstával nebo se snad Tom plete? Ne… Bill se skutečně hrabal z
Bill už napůl spal, když slyšel Toma, že se vrací. I když se snažil bratra nevzbudit, nedokázal zabránit charakteristickému zvuku svlékaného oblečení. „Tak jaký to bylo?“ Bill se rozespale zvedl na lokti a mžoural Tomovým směrem. V pokoji byla tma, jen z
„Drž to pořádně, ať se mi to nehejbe,“ zamumlal Tom soustředěně. Rozhlížel se kolem sebe a hledal šroubek, který před chvílí někam odložil a teď ho zaboha nemohl najít. „Nevíš, kam jsem položil ten malej šroubek?“ Bill zavrtěl hlavou. Snažil se ze
