autor: Áďa „Tomi! Tomi, já tomu nemohu uvěřit!“ štěbetal šťastný Bill, zatímco jej Tom nesl do jejich komnaty, aby mu tam mohl ošetřit zranění utržená v souboji. „Já jsem už myslel, že mě zabije! Jak mne srazil na zem… jak mne srazil,
autor: Áďa Když se Tom ráno vzbudil, Bill ještě spal hlubokým spánkem. Nebylo z něj vidět téměř nic, jak byl schoulený pod peřinou. Jediné, co na polštáři naznačovalo jeho přítomnost, byla hříva dlouhých vlasů, které se na bílém povlečení rýsovaly jako rozostřený
autor: Áďa Celým letním sluncem zalitým nádvořím se rozléhal řinčivý zvuk ostře nabroušené oceli. Hraběnka stála na terase a opírala se o kamenné zábradlí, zatímco sledovala dva chlapce, kteří se na nádvoří šermovali. Na rtech jí pohrával úsměv a v očích zářila
autor: Áďa „Tome,“ začal Bill, nedostal však příležitost svou větu dokončit. Tomovy žhavé rty jej umlčely v hlubokém dychtivém polibku. „Ne, lásko, neříkej nic,“ vydechl ještě hnědovlasý chlapec, než téměř definitivně zavřel oči pod náporem té slasti, kterou mu Billovy rty poskytovaly.
autor: Áďa Poté, co se Bill a Tom vrátili na zámek, napětí ze strany hraběnky poněkud polevilo. Netvářila se sice dvakrát nadšeně, ale když spatřila zajatce, který chtěl jejího syna upálit, a poté, co jí Bill řekl, že Louise zajal právě Tom,
autor: Áďa „Dovol, maminko, abych ti představil svého zachránce i svého milého, Toma de Peyraca,“ řekl Bill do lehce napjatého ticha. Samou radostí si neuvědomoval, jaká zloba se blýskla v matčiných očích. Zato Tom ji postřehl. Trošku se zamračil. Neměl Billovy rodiče
autor: Áďa „NA NĚĚĚĚĚ!“ zařval Tom ve chvíli, kdy zpoza mraků a horizontu za jejich zády vyšlehly první paprsky ranního slunce. Všichni jeho muži pobídli své koně. Rohy naposledy dlouze zaduněly, a celá Tomova výprava se jako jednolitá přílivová vlna divoce vrhla
autor: Áďa Bill už jenom s vypětím všech zbytečků sil držel oči otevřené. Neměl ponětí, kolik je hodin ani jaká část noci je, jestli už je půlnoc nebo nad ránem. Ve hvězdách se nevyznal, aby podle polohy jednotlivých souhvězdí našel odpovědi na
autor: Áďa „Ach, bože!“ vyjekl Bill, tisknouce si dlaň na ústa, když spatřil vzdálený černý dým. Dým se valil z nitra panství. Ale to Billovi na klidu moc nepřidávalo, naopak. Vždyť ve středu země byl zámek jeho rodičů! „Maminko… tatínku!“ zašeptal a
autor: Áďa Bill nemohl vůbec spát. Měl hrozně veliký strach. Bál se, co všechno se Tomovi v bitvě může stát. Můžou ho tam zranit, zabít… a i přesto jej odmítl vzít s sebou. Billovi to bylo moc líto. Vždyť by jenom pomáhal!
autor: Áďa Až do pozdního odpoledne leželi vedle sebe a byli šťastní. Tom slastně oddychoval, rozradostnělý z toho, že přišel na způsob, jak Billa přivést k té nádherné euforii, následující po pulsujícím tlaku v klíně. A Bill na mladého de Peyraca oddaně
autor: Áďa Chvíli vedle sebe jen tak leželi. Tom si k sobě Billa majetnicky přitahoval jednou rukou a druhou ho hladil ve vlasech. Byl zcela spokojený, teď, v tenhle moment, mu už ke štěstí nic nechybělo. Vtom se ale vedle něj ozval
autor: Áďa Toma neuvěřitelně překvapilo, jak krásně si Billian se zbraněmi rozuměl, ať už se jednalo o šerm nebo o lukostřelbu. Měl pocit, že ty jemné štíhlé prsty budou mít problémy kord vůbec uzvednout, a on se přitom Billian rval jako lev.
autor: Áďa Ještě chvíli setrvali v láskyplném objetí, než se Tom zvedl z postele. Zamířil ke krásně vyřezávanému nábytku a vytáhl z něj čistou bílou košili a černé kalhoty. Byl to jeho náhradní oblek, proto měl i stejnou barvu jako ten, který
autor: Áďa Billian otevřela oči. Pootočila hlavu směrem k oknu a podle lehce načervenalého obzoru usoudila, že bude pravděpodobně těsně před východem slunce. Slastně si povzdychla, když si uvědomila, že cizí prostředí, které ji ihned po probuzení lehce mátlo, patří ve skutečnosti
