autor: Áďa Bill ležel na studené zemi schoulený pod teplou dekou. Byl za ni neskonale vděčný, přestože chlad kamenné podlahy byl cítit i skrz teploučký flauš, ze kterého deka byla. I teď se sem tam zachvěl, ale zima nebyla už tak děsivá.
autor: Áďa Holger se usmál, když k jeho uším dolehl výkřik ze sklepa. Tak už se ta klučičí slečinka konečně vyhajala do růžova! Líně se zvedl z gauče a požitkářsky se protáhl jako kočka, pak se ale svalil se zlomyslným úšklebkem zpět.
autor: Áďa Tom netrpělivě přecházel tam a zpátky před autem, které je mělo odvézt na hotel. Konečky černých copánků si namotával na pravý ukazováček a všechno kolem něj ho dráždilo a vztekalo, a kdyby jeho pohled dokázal zabíjet, tak spálí na prach
autor: Áďa „Bille! Kde zase vězíš?“ „Počkej… ještě se musím trošku doupravit!“ „Ježišikriste!“ protočil Tom oči v sloup a znuděně se vplížil do koupelny, kde se před velikým zrcadlem Bill velice přepečlivě zušlechťoval. „Vždyť ti to sluší!“ „Nene!“ prskl vzpurně Bill, přestože
autor: Áďa Dlouhou dobu nevěděl, co vlastně chce, proč má v sobě pocit prázdnoty. Když však prošel kolem skříně, v níž leželo mrtvé tělo, nasál tu krásnou, pro něj tu nejsladší vůni na světě. Vůni krve a uleželého lidského masa. Neváhal ani
autor: Áďa Ahojík všichni, to jsme se dlouho neviděli, co? 🙂 Já vím, že jsem slibovala, že si dám teď od psaní pauzu, ale prostě povídky jsou droga, které nelze odolat, takže tu máte můj další výtvor 🙂 Jediné, co teda vidím
