autor: Bubbly Twincestná koťátka, Tak mě tu máte s posledním díle povídky Remorse. Jen doufám, že se všem čtenářům tahle povídka líbila, protože mám dojem, že tohle byl nejvrcholnější vrchol mojí počáteční tvorby. Za všechny komentáře, které jste kdy psali, moc děkuju, ani
autor: Bubbly Tmu protínaly jen mdlé kužely světel pouličních lamp. Vítr mě šlehal do tváří, když jsem svižným krokem procházel městem. Odbočil jsem do další ulice. Od železných vrat mě dělí jen několik metrů. Čím blíž jsem byl, tím víc mi tlouklo srdce nejistotou. Dělám správnou věc?
autor: Bubbly Svět kolem mě se skoro zastavil, každý pohyb, každé nadechnutí trvalo několik dlouhých vteřin. Rozhlížel jsem se kolem sebe a všechno to, co jsem viděl, ztrácelo veškerý smysl. Desítky cizích tváří, které se upíraly na mě, tisíce očí, které se mi dívaly do mojí zlomené duše.
autor: Bubbly Hodiny ubíhaly jako nekonečná řeka, pomalu a líně, zatímco moje myšlenky se vzpíraly proti tomu, co mě čeká. Samozřejmě, jedu domů, znovu uvidím svoje rodiče, budu moct polaskat svého psa, zase se vrátím k hudbě a, přesně jak chtěl Tom, vyhodím toho
autor: Bubbly Celou noc jsem nespal, díval jsem se na dveře a čekal jsem, kdy se BJ objeví znovu. Utekla půlnoc a on nepřišel. Nebyl jsem klidnější, stát se mohlo cokoliv, do svítání to bude ještě spousta hodin. V jednu hodinu ráno cvakl zámek
autor: Bubbly „K-k-kde je Tom!“ ptal jsem se ho třesoucím hlasem znovu, když mě se smíchem tiskl ke zdi, jednou rukou sevřel obě dvě má hubená zápěstí. Zakňučel jsem bolestí. „BJ, prosím, to bolí,“ snažil jsem se marně vykroutit z jeho sevření. V očích
autor: Bubbly Od té chvíle, co BJ naštvaně opustil pokoj, se Tom nepohnul z místa. Seděl vedle mě na posteli, pozoroval mě, zatímco já jsem zíral z okna na potemnělou oblohu a blížící se svítání. Dřív jsem doufal, že další den přinese další naději na něco
autor: Bubbly S každou další vteřinou mě bolest uvnitř rvala víc a víc. Cítil jsem díru uprostřed hrudi. Díru, jejíž rozedrané okraje krvácely a rozšiřovaly se. S každým úderem minuty byla větší a větší. A bude narůstat tak dlouho, dokud Tom neotevře oči, nebo
autor: Bubbly Dlouho jsme se jeden druhému dívali do očí, ticho v místnosti se protahovalo, jediné, co bylo slyšet, byly tiché nádechy a výdechy ze dvou hrdel. Tom nepohnul ani brvou, jako kdyby byl z kamene. Já jsem po pár vteřinách odvrátil zrak. Jeho
autor: Bubbly Od chvíle, kdy jsem se druhý den probudil, jsem nespouštěl oči ze dveří. Čekal jsem, že se Tom vrátí a omluví se před tím, než odejde. Že mi slíbí, že moje rodiče nebude zbytečně děsit. Že jim alespoň řekne, že jsem v pořádku a že je mám
autor: Bubbly Zavrtěl jsem se pod teplou dekou a ucítil jsem stisk kolem pasu. Prudce jsem otevřel oči. Co mi bolest dovolovala, jsem se otočil na druhý bok, abych zjistil, kdo se ke mně tak nepřiměřeně tiskne. Srdce mi vesele poskočilo, když jsem viděl Tomovu spokojeně
autor: Bubbly Když se za Tomem zamkly dveře, zůstal jsem zírat do tmy, jako kdybych z ní mohl něco vysledovat. V celém srubu bylo ticho, snažil jsem se zachytit jakýkoliv zvuk, který by odněkud vyšel. Chtěl jsem slyšet, o čem si dole budou povídat. Doufal
autor: Bubbly Tom se dva dny neukázal. Dokonce ani BJ nepoctil mou maličkost svojí návštěvou. Třikrát denně se u mě objevil jen André s něčím k jídlu. Přinesl plný tác a stejně plný ho zase odnášel. Neměl jsem chuť na jídlo, a když jsem za celý den
autor: Bubbly Po té ohlušující ráně nastalo mrtvé ticho. Slyšel jsem jen sám sebe trhaně oddychovat, v uších mi neuvěřitelně hučelo. Hrudník mě nevýslovně bolel, jak mi srdce splašeně a nepravidelně tlouklo. Vytřeštěnýma očima jsem se díval na BJe, na jehož obličeji byl zlomyslný úsměv. Dokonce
autor: Bubbly Celý den jsem jenom ležel na posteli a zíral do zdi. Plakal jsem dlouho, dokud jsem měl co plakat. Teď, když už všechny moje slzy vyschly, nehýbal jsem se, vnímal jsem ticho a myšlenky, které mi hlasitě křičely v hlavě. Přemýšlel jsem, co v tu chvíli zní
