Bill se probudil a na chvíli se zaposlouchal do dešťových kapek, které v poklidném rytmu dopadaly na okenní římsu… jedna za druhou. Nikdy dřív neměl potřebu zpovědi, nikdy nevěřil v Boha. Přesto mu jeho srdce dávalo svíravou bolestí každým dnem více a
Tom pomalu otevřel oči, ale po chvilce je zase spokojeně zavřel. Přece jen to nebyl sen. Bill tiše oddechoval vedle něj, jednu ruku intimně položenou na jeho útlém boku. Znovu zamrkal řasami. V šeru pokoje pozoroval Billovu téměř holčičí tvář, tak klidnou,
Tiše k němu došel a podřepl tak, aby měli oči v jedné úrovni. Bill plakal. Toma to vyděsilo stejně silně, jako tehdy, když se vrátil celý nešťastný z parku. Z líčidel mu zbyly jen špinavé čmouhy a vlasy měl slepené a zplihlé
Tom vyšel ze sprchy a zabalil se do bílého froté ručníku. Trošku se na sebe zlobil, že bratra odmítl, když s ním chtěl po příchodu domů mluvit, ale prostě na něj neměl náladu. Nechtěl už trápit ani sebe, ani jeho. Takhle mu
Tom doběhl k rozlámané lavičce, kterou nejspíš rozmlátili zdejší puberťáci a unaveně se posadil na její okraj. Nemohl uklidnit splašený dech, v krku ho štípalo, ruce se mu klepaly. Nechápal, jestli se mu tohle všechno zdálo, protože si v nitru duše přál,
Bill seděl tiše na své posteli a snažil se utřídit splašené myšlenky. Pro jistotu vstal a pokoj zamkl. Ještě nebyl připravený na to se s Tomem setkat. Vzal černý sprej, který se celou tu dobu povaloval u rohu postele a na sněhově
Bill se vyčerpaně posadil na svou postel. Jak dlouho je tomu od doby, co byl naposledy doma? Jak je to dlouho, co se mohl cítit tak bezpečně? Po nekonečně dlouhé době mohl dýchat o něco svobodněji bez pocitu, že je pro druhé
Bill pomalu usínal na vedlejší posteli a nevnímal bratrovy věty, které vylétaly jedna za druhou, ale ani jediná nedávala sebemenší smysl. „Dobrou noc bráško.“ Možná, kdyby se víc snažil naslouchat, konečně by pochopil. Toma probudilo bodavé, ostré slunce, které jej nekompromisně vyhnalo
Bill si jen tiše povzdychl. Byl tolik unavený bratrovými nečekanými útoky a výpady, kterých si navíc všímalo i nenechavé okolí. Palcové titulky volaly ze všech časopisů a novin: NEROZLUČNÁ DVOJČATA ŘEŠÍ PONORKOVOU NEMOC. ZÁVIST NEBO SKRYTÁ NENÁVIST?? Pokaždé je rozčíleně roztrhal, ale
Tom si s úlevou oddychl a s nuceným úsměvem ve tváři, který spíš připomínal škleb, se odtáhl od plavovlasé blondýnky, která se zrovna zalykala pláčem, protože získala cennou trofej – fotku se svým idolem, s ním, Tomem Kaulitzem. Doufám, že nezatouží po
