autor: Vanity Cesta domů ubíhala docela rychle. Tom za celou dobu nezavřel pusu, vyprávěl Billovi o věcech, které vyváděli s klukama, když byli menší. To, co dělali v posledních letech, raději vynechal. Byl si jistý, že by se to Billovi nelíbilo. A popravdě,
autor: Vanity Bill ležel tiše ve své posteli a jeho myšlenky se vracely k předešlé noci. Cítil, jak jej pálí oči. Každých pár vteřin se musel donutit mrknout. Celou noc nespal. Přemýšlel nad tím, co bude dál. V uších mu stále zněla
autor: Vanity Billa probudila vůně čerstvé kávy a malinového koláče. Mámina specialitka. Otevřel oči a zamžoural do šera, venku už se stmívalo. Simone tancovala po kuchyni a připravovala večeři. Bill si dal pomyslnou facku. Dneska přeci měl přijet zástupce z Berlínské univerzity,
Asi koukáte, co se to děje, že jsou tu dva díly povídky najednou a že jedenáctku už jste četli minule. Vzhledem k tomu, že na trase při posílání povídky došlo k chybě, a Vanity mi zkopírovala dva stejné díly za sebou a
autor: Vanity Po tom, co Tom opustil kuchyň, Bill osaměl. Chtěl se utápět v domněnkách a představách o Tomově chování, ale po chvíli byla jeho samota narušena. „Dobré ráno, zlato,“ řekla Simone energicky a políbila synka na čelo. Chvíle, kdy byla vyšší než
autor: Vanity Bill ležel na své posteli a sledoval blikání na digitálním budíku. 2:26. Nemohl spát. Ještěže byl víkend, kdyby měl vstávat do školy, byl by nepoužitelný. Ale on si nemohl dovolit spát, musel přemýšlet. To, co se stalo, když za ním Tom přišel,
autor: Vanity Bylo okolo půl jedné, když Bill s Jonathanem opouštěli kino. Oba rozesmátí se blížili k Joovu autu. Jonathan se zastavil u auta a opřel se o dveře spolujezdce. Počkal, dokud k němu usmívající se Bill nepřišel a za ruku si jej
autor: Vanity Když se za chlapci zavřely dveře, Jonathan se usmál. Byl moc rád, že to všechno vyšlo. Bál se, že Bill nakonec odmítne. Ovšem teď, když jej vedl k sobě do auta, věděl, že se už nemůže nic zkazit. Zatímco Jonathan s
autor: Vanity Bill seděl u kuchyňského stolu a žvýkal poslední sousto svého oběda. Nesouhlasil s matčiným jednáním, ale co mohl dělat? Simone měla své syny stejně ráda, nechtěla jednoho z nich upřednostňovat, ale tohle bylo příliš. Dobrá, kdyby mu to jen prominula, tak by nic
autor: Vanity Bill skoro zkameněl. Opravdu mu Tom poděkoval? Zmateně se otočil a chtěl se Toma zeptat na spoustu otázek, které měl z ničehož nic v mysli, ale spatřil jen Tomova vzdalující se záda. Co tohle mělo znamenat? Hrál to na něj Tom,
autor: Vanity Když autobus po několika nekonečných minutách kodrcání zastavil na zastávce vesničky Loitsche, vystoupila pětičlenná skupinka v čele s Tomem a chvíli po nich vylezl i Bill. Pár minut postával kousek od nich, čekal, jestli půjde Tom domů. Ale když celá skupinka propukla
autor: Vanity Bill vešel do své třídy a posadil se na své obvyklé místo. Řada u okna, poslední lavice. Na stůl si vytáhl pokreslený blok a černo-bílý kostičkovaný penál. Přehodil si nohu přes nohu a lokty se opřel o lavici. Matematiku nesnášel. Co chvíli
autor: Vanity Když se ráno ještě skoro spící Tom došoural do kuchyně, bylo vše tak, jak má být. Totiž uklizená kuchyň a čerstvá snídaně na stole. Bratra sedícího za jídelním stolem pozdravil jakýmsi zabručením. Bill to však pochopil a odpověděl. „Dobré ráno.“ Už to bylo dlouho, co si spolu naposledy
autor: Vanity Temnou uličkou procházely dvě vysoké postavy. Dva chlapci velmi odlišného vzhledu, přesto skvělí přátelé. Tom, s vlasy spletenými do dredů a schovanými pod kšiltovkou, obvykle nosil velmi volné oblečení. Dokazovaly to jeho volné kalhoty s rozkrokem mezi koleny a triko, překrývající zadek. Na mikinu dnes
