autor: Neilinka (Tom) Uculil jsem se. Smska mě nanejvýš potěšila. Takže se chytil stejné myšlenky jako já. Přenechal mi velice důležitou část našeho dalšího meetingu a to – vymyslet program. Což nebylo jen tak, když jsem musel uvážit, že bych si s
autor: Neilinka (Tom) Netuším, jak se to tátovi povedlo. Ale z auta mě nějakým způsobem dostal až do pokoje, aniž by mě vzbudil, a probudil jsem se jen v trenkách a tričku. Převalil jsem se na záda a spokojeně zamručel. Ležel jsem
autor: Neilinka (Bill) Docela mě překvapilo, když Tom navrhnul, že se zdejchneme. Ale rozhodně mi to tak nějak přišlo vhod. Chtěl jsem na chvíli vypadnout a pohled na zapadající slunce nad mořem byla víc než lákavá nabídka. S jeho pomocí jsme se
autor: Neilinka (Bill) Nakráčeli jsme všichni společně do restaurace a došli k zarezervovanému stolu. Ne, že by tu bylo zrovna narváno, ale chtěli jsme mít jistotu. Aspoň nějakou, když všechno ostatní prostě vlálo v nekonečně ironickém tanci osudu. Táta si odkašlal a
autor: Neilinka (Bill) Dorazili jsme na místo. Tichá, nepříliš hustě osídlená vesnička poblíž Hamburku se zdála ideálním místem pro první setkání. Bez velkého ruchu, s jednou odlehlou restaurací, která poskytovala výhled na oceán. Byl jsem nadmíru rád, že veškeré informace o tomhle
autor: Neilinka (Bill) Nějakou dobu trvalo, než se podařilo dopátrat, u koho proběhla v den mého narození ta nestandardní výměna. Ale najednou to bylo tu. Tom Kaulitz. Rodiče Simone a Jörgen Kaulitzovi. Jaká ironie, že bydlel sotva tři bloky ode mě. To
autor: Neilinka Ahoj twincesťáci, po dlouhé době se vracím s novou povídkou. Doufám, že se Vám bude líbit a samozřejmě budu ráda za každý komentář. Užijte si ji. Nei (Bill) Realita. Co tohle slovo vlastně vyjadřuje? Je to něco, v čem žijeme.
