autor: LadyKay „To si jako vážně nic nepamatuješ?“ „Ale jo, něco jo, ale nemůžu si vzpomenout na to, jak jsem se ocitl v bezvědomí.“ „No, asi jsi nějak spadl.“ „To vím taky, ty chytráku, ale proč. Proč?! To mi vysvětli.“ „Dej tomu
autor: LadyKay Z chodby ke mně doléhají hlasy. Ženské i mužské. Tlumené i hlasité. Vysoké i hluboké. Jsou vlastně jediným rozptýlením, které tu mám. Tedy kromě pozorování protější bílé stěny. Na televizi se dívat nesmím, počítač i mobil mám zakázaný zrovna tak.
autor: LadyKay „Tak Bille!“ Zavolám za ním, když se zuje a se smíchem odběhne z předsíně. Během oběda mluvil o všem možném, a jakmile jsem stočil téma na ten dáreček, co má pro mě nachystaný, ihned začal povídat o něčem jiném. Cestou
autor: LadyKay „No ne,“ vydechnu překvapeně. „Ty už jsi vypravenej?“ Počítal jsem s tím, že budu muset Billa zase popohánět, aby sebou mrskl, a ono už je dnes Jeho Veličenstvo oblečeno a připraveno k odchodu. Takže se v podstatě čeká na mě.
autor: LadyKay „Je vám dobře, pane Kaulitzi?“ Stará se Marion, která ke mně přispěchala, a nabídne se mi, že mi přinese ještě vodu. Aniž by počkala na můj souhlas, odběhne za servírkou a za chvilku se vrátí se sklenicí. „Díky,“ hlesnu a
autor: LadyKay Líně otevřu oči a sotva mě do nich udeří ostré světlo, které do pokoje proniká skrze okenní tabuli, zase je zavřu. Sáhnu vedle sebe, ale tam, kde by měl ležet Bill, nahmatám jen prázdno. Okamžitě se převalím na druhý bok,
autor: LadyKay Tom se hlasitě zasměje a mě tím vyruší z přemítání. Otočím hlavou a podívám se na něj. Jeho bílé zuby se lesknou jako perly, zaklání hlavu jako malé dítě a z jeho úst se ozývá zvonivý smích. Nejkrásnější zvuk na
autor: LadyKay „Teda já zírám. Takhle jsem tě dlouho nezažil.“ Poznamená Michael zvaný Mickey. „Copak? Nějakej novej objev na obzoru?“ Okamžitě začne vyzvídat. Nezlobím se na něj, zvědavost je přirozená a je fakt, že takhle dobrou náladu jsem už hodně dlouho neměl.
autor: LadyKay „Tak zůstaneš?“ Zopakuji svou otázku a čekám, až se Tom vyjádří. Vidím na něm, že váhá. Znám ho odmala a je čitelnější, než si myslí. Okolí se mu snad podaří zmást, ale mě ne. Z jediného pohybu, výrazu tváře nebo
autor: LadyKay „Bille, mohl bys mi alespoň odpovědět?“ Už jsem přestal počítat, kolikrát se během jízdy autem dožadoval odpovědi. Co čeká? Že s ním po tomhle budu mluvit, jako by se nechumelilo?! Na to ať zapomene. Zabořím se víc do sedačky a
autor: LadyKay „A v kolik ti říkali, že se sejdeme?“ Zeptá se Bill na druhé straně a vzápětí se ozve rána, která zapříčiní, že leknutím ztuhnu. Když ale bráška zakleje, uklidním se. Nikam nezahučel, spíš mu něco spadlo. Nadávání nebere konce a
autor: LadyKay „Tak povídej,“ vybídnu Toma, kterého očividně opustila i ta troška odvahy, co mu zbývala v těle. Jen tu sedí jako zařezaný, kouká na mě a přestože se několikrát nadechoval, nevypadlo z něj ani ň. „Tak předně, ta tvoje ruka.“ Promluví
autor: LadyKay „Pane Kaulitzi, nesu vám… Stalo se něco?“ „Ne,“ zavrtím hlavou a papír, který jsem měl doteď rozložený před sebou, přehnu napůl. Marion stojí mezi dveřmi s šálkem v ruce a civí na mě div ne s pusou dokořán. Trvá, než
autor: LadyKay „Kravina na kvadrát.“ Poznamenám, když film skončí. A to podotýkám, že jsem zvolil nejslušnější výraz, jakej mě napadl. „Mně se to líbilo.“ Odvětí Bill a já jen doufám, že se mnou nebude chtít rozpitvávat každou scénu, kterou jsme viděli. Pro
autor: LadyKay Nejsem schopen jediného slova ani pohybu. Jen s pusou dokořán zírám na osobu svého dvojčete a přemýšlím, jestli ho někdo během těch dvou dnů nevyměnil. Sice vypadá jako ten Bill, co mě předevčírem milostivě přijal, strniště na tváři se k
